Zemědělská škola - číslo 1 - 80. ročník ZemedelskaSkola_1_80 | Page 8

PŘÍBĚH T Ř I T I S ÍC E S A Z E T N IC V   D Ž Í P U Sbírání sladkých plodů se jí dodnes pojí s přátel- skou a pohodovou atmosférou studentských let. „Do Skotska jsem jezdila devět sezón a hrozně mě to chytlo. Mimo letní sezónu jsem dělala krupiér- ku, takže jsem se vždycky těšila na léto, že budu venku v přírodě mezi fajn lidmi,“ říká sympatická pěstitelka, pro kterou se určujícím momentem pa- radoxně stala nepříjemná událost, bankrot oblíbe- ného farmáře. „Bylo mi třicet a přemýšlela jsem, co budu po ná- vratu domů dělat. Řekla jsem si, že to zkusím tady. Přivezla jsem si nadvakrát džípem tři tisíce sazenic. Zasadila je, no a teď už je to sedm let, co maliny rostou a mají se tady dobře,“ líčí s úsměvem naše průvodkyně malinovou zahradou. Avšak začátky příliš úsměvné nebyly. Malinová farma v malé obci se šesti sty obyvateli se nezdála být budoucím hi- tem místních lidí. M A L I N Y J S O U P LE V E L „Bylo to těžké. Lidi mě tady moc nepodporovali, smáli se tomu. Říkali, že maliny jsou plevel, tak co s nimi blbnu. Když pak ale viděli, že na zahra- dě jsou sazené jako vinice a že to má řád, říkali si: uvidíme,“ popisuje Jana první konfrontaci s ná- zory okolí, které vstřebávala za pochodu během dřiny při zakládání malinové farmy. Učila se meto- dou pokus — omyl a jen díky vlastní praxi zjišťova- la, co vlastně pěstování malin obnáší. Třeba na podzim se musí prostříhat, aby na jaře mohly začít plodit mladé výhonky. Manuál- ní práce však nebyla v počátcích až tak velkým problémem. „První dva roky jsem neuhlídala plevel, tak- že všude bylo takové křoví, že maliny ani nebyly vidět. To byl boj. Dávala jsem na zem krabice, ať přes ně plevel neroste. Pak jsem odjela do Anglie, a taťka farmář mi volal, že krabice mi všude lítají, ať si to přijedu uklidit. Takže začátky byly opravdu zajímavé,“ vzpomíná majitelka malinové farmy. Když se po třech letech na zahradách, které si pronajímá, objevily první plody, přišla opravdová změna pohledu. Pověst o skvělé kvalitě a chuti je- jích malin se rychle rozšířila a pěstování se dosta- lo do zaběhnutých kolejí. PŘÍBĚH „Teď jsou lidi rádi, že i jejich děti k nám mo- hou chodit na brigády. Myslím si, že mě podporu- jí, i když nejsem místní,“ věří Jana, která si ještě před mateřskou vyzkoušela, jaké to je provozovat v Opavě obchůdek s regionálními potravinami. Šlo Berou to jako odpočinek. Je tady svatej klid, pohoda i děti si tady můžou pohrát. Do hodiny si nasbírají pět kilo a jedou spokojení domů. to, ale s prvním dítětem přišlo rozhodnutí věnovat se jen tomu, co sama na sto procent zvládne. spokojení domů,“ popisuje Jana, co láká sběrače, kteří přijíždějí hlavně z nejbližšího okolí, ale dora- zili už i návštěvníci z Prahy. SWEET AND SHORT Obchod šel stranou, zůstala u pěstování malin, kterým od začátku věřila a fandila. „Věděla jsem, že nejde všechno zvládat, něco bych určitě šidila. Takže jsem si nechala maliny a jsem na mateřské, což si užívám. Jsem vděčná za to, že můžu unik- nout z domácí rutiny. Jsem mezi lidmi, kteří jsou fajn. Přijedou si nasbírat, pochválí, což dělá hod- ně,“ pochvaluje si milovnice malin, kterým nyní běží hlav ní sezóna. Sbírají se totiž zhruba v pěti týdnech na přelomu června a července. „Je to short and sweet. Pak se zahrada vystříhá- vá, na podzim se hnojí a na jaře se navazují nové sazenice,“ dodává Jana. Její sezónní produkce čítá podle odhadu dvě tuny malin, z nichž si většinu posbírají sami zákazníci. Musejí se ovšem nejlépe několik dní předem nahlásit a dát vědět, o jaké množství mají zájem. S A M O S B Ě R J E R E L A X AC E V prvních letech však sbírala převážně za „zavře- nými dveřmi“. „Přiznávám, že jsem měla strach pustit cizí lidi do zahrady, bála jsem se, že ji poničí. Ale překvapili mě a nechovali se tak. Vážili si toho, že si mohou nasbírat dozrálé maliny, které jsou velké a vypadají i chutnají velmi dobře. Navíc je to šlechtěná odrůda bez trnů,“ jmenuje malinová specialistka přednosti samostatného sbírání. To však zapadá do širšího kontextu současné- ho života, v němž si hlavně lidé z měst rádi odsko- čí do klidné přírodní zóny, kde si mohou pročistit (08) hlavu i protáhnout tělo po často monotónním re- žimu v práci. „Berou to jako odpočinek, proto je samosběr populární. Je u nás klid, pohoda i děti si tady mů- žou pohrát. Do hodiny si nasbírají pět kilo a jedou P Ř Í J E M N Ý N Á K U P Z K R Á Š L Í C E LÝ Ž I VO T Kromě prodeje malin na farmě se věnuje jejich sušení, mražení, vyrábí z nich šťávy a marmelády, ale také zásobuje opavský obchod s regionálními potravinami a během sezóny prodává na farmář- ských trzích. Dříve dodávala maliny do jedné z vel- kých krajských cukráren, ale jinak je zcela spoko- jená s tím, jak se jí aktuálně daří. I když jako správný hospodář přirozeně mys- lí na to, že pomalu přichází čas zahradu obnovit, což její skotská odrůda po určitých letech potřebu- je. Sazenice však stále plodí tak akorát. Představa kvanta malin, které nestačí prodat, pro ni není. Napadlo ji vůbec někdy v minulosti, že by se jed- nou mohla zabývat právě pěstováním malin? „Ne, to vůbec. I naší si říkali, co se mi to stalo (směje se). Třináct let jsem cestovala po světě a ne- napadlo mě, že se najednou usadím někde s mali- nami. Asi to je tím, že to mám v sobě. Taťka je far- mář a mamka má taky velkou zahradu,“ přibližuje rodinné kořeny Jana, která vždycky měla jasno v tom, že chce dělat to, co ji baví. Tak by to podle ní měl dělat každý. „Když pod- nikání dáte srdce a práci, vždy to funguje. Zamě- řuju se na kvalitu i zákaznický servis, ať se lidi cítí dobře, což si myslím, že je hodně důležité. Není to jen o tom prodat a vzít si od lidí peníze, ale o vztahu, díky kterému si to užijeme. To vám pak zkrášlí celý den, celý život,“ uzavírá naše setkání v malinové zahradě její činorodá tvůrkyně. (09)