Časopis Umělecké terapie 01 – Květen 2016
Arteterapeutické přístupy u klienta se spastickou
diparézou s podporou hipoterapického programu
Setkání s dítětem se spastickou diparézou a jeho rodinou dalo Jitce Selingerové podnět
k pozorování, arteterapeutickému testování a vyhodnocování. Postřehy a pedagogické zkušenosti
zaznamenala prostřednictvím izomorfní deskripce a nyní nás svými poznatky obohatí ve svém
článku.
Největší
obtíže
dětí
s dětskou
mozkovou
obrnou,
potažmo
se
spastickou diparézou, jsou
spojené s mobilitou. U
předškolních dětí je pohyb
hlavní
náplní
dne
v mateřské škole. Cílem
adaptace
a
úspěšné
integrace
dítěte
s postižením hybnosti do
kolektivu dětí v mateřské
škole je změna celkové
atmosféry třídy, náplně
edukační činnosti, výběru
her a zajištění bezpečnosti
dítěte při pobytu ve třídě
společně s 28 dětmi.
Zároveň by mělo docházet k optimálnímu
rozvoji jeho osobnosti, socializaci a integraci
v kolektivu předškolních dětí a k jeho přípravě
na vstup do základní školy.
Hlavním problémem při integraci chlapce byla
špatná koordinace při chůzi. Chlapec neuměl
zastavit v prostoru, neušel delší trasy, při
vycházce jej asistentka pedagoga vozila v
kočáře, a tím chlapce neúmyslně vydělovala
z kolektivu dětí. Při jídle a kreslení docházelo k
přetěžování levé ruky, ve které měl spazmy.
Pomáhal si pravou rukou, a to přinášelo
problémy s grafomotorickými cviky, silný
přítlak na tužku a křečovitý úchop.
Hlavním problémem při integraci
chlapce byla špatná koordinace při
chůzi.
Touha chlapce zapadnout do kolektivu dětí,
ničím se nelišit, a snaha o maximální
samostatnost, na úkor své vlastní psychické
pohody, vedla k psychickému vypětí, které ve
spojení s neúspěchem způsobilo občasný
emocionální kolaps. Děti s DMO jsou snadno
unavitelné, emocionálně labilnější, běžné
činnosti zvládají s větším vypětím. Na druhou
stranu jeho ctižádostivost a houževnatost byla
velkou hnací silou. Chlapec do svých pěti let
nenavštěvoval žádné předškolní zařízení.
K dětem i dospělým přistupoval s maximální
důvěrou a otevřeností.
V zimním období byla u chlapce patrná
psychická rozladěnost a vrávoravá chůze.
Během rozhovoru maminka dítěte potvrdila
skutečnost, že hipoterapie v zimních měsících
neprobíhají. Viditelné změny nastaly na jaře,
kdy
docházelo
k pravidelným
hiporehabilitacím. V následujícím školním roce
jsem se rozhodla zaměřit na zjištění a
následné potvrzení mého pozorování. Využila
jsem baterii kresebným diagnostických testů a
při jejich vyhodnocování jsem využila metodu
13P, 2U (Beníčková, 2011).
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie
16