Umělecké terapie - číslo 05. Umělecké terapie - 5. číslo | Page 34

Co když se někdo nemůže pohybovat nebo necítí vnitřní
popudy, impulsy z těla? Co s takovými lidmi?
Pokud si prochází psychózou, chovají se narcisticky, trpí například narcistickou
poruchou nebo jsou jinak psychicky nemocní, rozpohybování jim trvá velmi dlouho.
Snaží se opět dosáhnout lepšího uvědomění vlastního těla. Tento proces může
trvat opravdu dlouho. Na to je potřeba dobrý terapeut, který s takovými lidmi
pracuje pozvolna. Je to jako hora, proces, při kterém roztává sníh z celé té hory.
Tání trvá dlouho. Občas toto srovnání používám. Když má někdo zmrzlé tělo, mráz
ho drží strnulého. Je velmi těžké dovést ho k pohybu. Musíme vytvořit prostředí, ve
kterém teplo může celé tělo prohřát a konečně ho nechat najít si cestu k vjemům.
Vytvořit takové prostředí a bezpečný prostor je podle mě jednou ze základních
schopností terapeuta.
Jakou máte zkušenost vy osobně? Kdy jste se poprvé setkal
s touto metodou a co vás na ní zaujalo natolik, že jste ji
začal vyučovat?
Úplně poprvé jsem se s touto metodou setkal v roce 1996. Nejprve mi to přišlo
velmi zvláštní, nedokázal jsem to pochopit, možná protože jsem se tolik bránil.
Nedokázal jsem nechat tuto metodu prostoupit dovnitř mne. Trvalo mi dokonce 3
roky, než jsem sám k sobě našel cestu. A to bylo ve škole, takže šlo o příjemné
prostředí. Ve třetím ročníku jsme museli projít takovým postupem. Pracovali jsme
34