Umělecké terapie - číslo 04. UT_umělecké terapie 4

VYUŽITÍ UMĚLECKÝCH TERAPIÍ V REMINISCENČNÍ TERAPII pomoci ke zdůraznění pozitivních stránek osobnosti, k zachování sebepojetí. Během vzpomínání se může člověk podělit o zkušenosti a předat moudro sdělované z Bc. Jitka Selingerová generace na generaci. Dosažené zkušenosti, úspěchy a pozitivní zážitky zůstávají člověku na vždy a tím pomáhají k udržení pocitu osobní identity (Špatenková, Vzpomínky jsou nedílnou součástí každého z nás a dávají našemu životu smysl. Vzpomínání je pro nás přirozenou aktivitou. Se vzpomínkami lze pracovat zcela záměrně a cílevědomě a můžeme je využít k zachování kvality života, zvláště pak po cévní mozkové příhodě, degenerativních změnách mozku. pomocí možnost prostřednictvím je byl. Akceptovat nedostatky, života. Vzpomínky jsou něčím, co může pomoci naplnit odvěkou touhu člověka po nesmrtelnosti. Člověk se může stát s touto cílovou skupinou je využití nesmrtelným arteterapie, Široké prostřednictvím svých dětí, ve vzpomínkách lidí, v dokončených muzikoterapie, dramaterapie, tanečně terapie. reminiscenční procesem stárnutí, blížícím se koncem Jednou z forem terapeutické práce pohybové přínosem vyrovnat se s pocity zahanbení a viny, různých druhů terapií. terapií, jedinečná, originální a neopakovatelná osobnost. jaký formami degenerativního onemocnění uměleckých stereotypy narušit. Prostřednictvím vzpomínek může být jedinec vnímán jako vzpomínek přijmout svůj život takový, poruchami chování, depresemi, různými pracovat vnímáni jako zmatení, nemocní, závislí a reminiscenční terapie může tyto vžité terapie omezené kognitivní funkce, jsou stižení můžeme Starší lidé se často stávají ve společnosti obětí negativních stereotypů. Jsou Dalším S lidmi, kteří mají zasažené nebo mozku Bolomská, 2011). dílech (Špatenková, Bolomská, 2011). spektrum aktivit nabízí také reminiscenční terapie. V průběhu reminiscenční terapie je důležité přistupovat ke každému individuálně. Reminiscenční terapie je speciální metoda práce se seniory, která je založena na vzpomínání. Byla vyvinuta v 60. letech 20. století ve Velké Británii a zahrnuje velké množství interaktivních, tvořivých a výrazových aktivit, které projevují zájem o životní zkušenosti zúčastněných seniorů. Vychází z předpokladu, že vzpomínky a vzpomínání jsou pro každého člověka velmi důležité, jelikož každý z nás občas vzpomíná (Špatenková, Bolomská, 2011). Dle Glassera a Havighursta rozlišujeme mezi vzpomínáním vysloveným, při kterém vzpomínáme nahlas, před ostatními, na veřejnosti a vzpomínáním tichým, v duchu, o samotě, v soukromí. Můžeme vzpomínat spontánně, nebo záměrně. Ve chvíli, kdy je minulost znovuprožívána, mohou v nás vzpomínky vzbuzovat emoce v podobě smutku, hněvu, nenávisti, smíření, nebo radosti a štěstí. Vzpomínky nabývají významu především s přibývajícím věkem, pomáhají k získání pocitu celistvosti, adaptaci na změny, které sebou stáří přináší. Mohou 40 Vzpomínání nemusí být jen příjemný uklidňující proces, může přinést trápení, bolest. Colemanova typologie nám může pomoci v orientaci v identifikaci klienta a v rozhodnutí, zda je tato metoda v daném případě vhodná. Coleman uvádí několik typů klientů. Jsou klienti, kteří vzpomínají často, rádi a svých vzpomínek si váží, žijí díky tomu spokojený život. Můžeme se setkat s klienty, kteří vzpomínají často, ale jejich vzpomínky je trápí, ti jsou se svým životem velmi nespokojeni. Existují klienti, kteří nevzpomínají, protože ve vzpomínání nevidí smysl, ale jsou se svým životem vyrovnáni a spokojeni, poslední skupinou jsou klienti, kteří se vzpomínání vyhýbají, vzpomínky jim připomínají ztráty, se kterými se neumí vyrovnat. Pro reminiscenční terapii jsou velmi významné reminiscenční pomůcky. Výhodou je zřízení stálé reminiscenční místnosti, nebo alespoň reminiscenčního koutku. Terapeut by měl disponovat sbírkou předmětů, fotografií, knih, dobových časopisů, novin, filmů, zpěvníků, nádobí, části oblečení. Tuto sbírku bychom mohli zařadit mezi tzv. vizuální pomůcky. 41

Umělecké terapie - číslo 04. UT_umělecké terapie 4 | Page 40