Umělecké terapie - číslo 04. UT_umělecké terapie 4 | Page 14

Žákyně 2 : ( ukazuje prstem na spolužačku ) Vašku , ona je moc velká ! ( vykřikne a vzápětí dodává ) Někteří říkají , že je obryně !!! ( Nějaké dítě z davu se hlasitě zasmálo .) V : ( Vašek nejdřív kroutí nevěřícně hlavou , ale pak rychle vyskočí na obě nohy a začíná obíhat po kruhu , který je vytvořen ze spolužáků sedících na zemi . Když běží kolem svého domečku , přibírá si na pomoc kamaráda s červenou čepičkou a veselou rolničkou …) Kašpárek ( maňásek ): ( nelení a odvážně se vydává mezi děti hledat posměváčka ) Ž2 : ( beze slov odvážně ukazuje prstem na spolužáka stojícího jen docela malý kousek od ní ) K : ( přikyvuje hlavou a přechází až k Ž6 , zastaví se před ním , chvíli se na něj dívá ) Ahoj ! ( podává mu ruku ) Já jsem Kašpárek . Můžu si k tobě přisednout ? Rád bych si s tebou popovídal … ( sedá si mu na nohu a začíná vyprávět o tom , kdo z nich je malý a kdo velký …)
Pasáž č . 2 :
Žák 3 : ( těsně před započetím loutkového představení O hloupém zajíci ) Pí učitelko , já jsem to ale doteď nikdy nedělal ! Určitě to pokazím … ( nevěří si … vrtí se , prohlíží si zvonek a nervózně si jej přehazuje z jedné ruky do druhé ) Muzejní pedagožka : Ale kdepak , to zvonění ti určitě půjde . Jenom se pěkně podívej , jak už je ten starý litinový zvoneček pořádně osahaný … Kolik šikovných loutkářů před tebou s ním asi odzvonilo začátky i konce pohádek ! Ž3 : ( zpozorní a znovu si pořádně prohlíží zvonek , pak se na chvíli zamyslí … zdá se , že se snaží spočítat loutkáře na prstech jedné ruky ) A proč se vlastně zvoní
8