Umělecké terapie - číslo 04. UT_umělecké terapie 4 | Page 10

Poznámka čtvrtá… „Neprobádaný život nestojí za život“ aneb
Pohyb na hraně mezi učením a terapií
zůstaňte klidně sedět na místě a pěkně se rozhlédněte po vitrínách kolem sebe
… jen se dobře podívejte, kolik úžasných loutek vyrobili za posledních sto let
přerovští loutkáři… dobře si všímejte tváří jednotlivých pohádkových postav,
Poslední prezentovaná věta, kterou při učení ve výstavě vyslovil introvertně
ale i jejich oblečení a všelijakých rekvizit (předmětů), které některé loutky drží založený žák I. stupně ZŠ, svědčí o přítomnosti jeho silných pozitivních emocí
v rukou… potěšte se tím, jak jsou všichni ti naši malí dřevění kamarádi krásní. v době, kdy se ze svého vlastního zájmu začal soustředit na detailní pozorování
Vyrobit takovou loutku nejenže bylo, ale dodnes stále zůstává velkým uměním. vizuálně atraktivní řady historických loutek. Ze závěrů popisované kazuistiky
Ž4: (žák pozorně sleduje loutky pověšené v jemu nejbližší vitríně – jde o loutky z (opírající se o zápisky z pedagogického sumáře) lze kromě jiného také vyčíst, že
pohádky Broučci, když se najednou zvedne ze sedu do stoje, stoupne si na špičky jeho nadstandardnímu zájmu o vystavené reprezentanty minulosti pravděpodobně
nohou a pokouší se napodobit Svatojánka, který se právě připravuje vzlétnout… předcházelo hned několik silných podnětů vzešlých z edukačních aktivit, které
chce zaujmout tuto poměrně pohybově náročnou figuru a snaží se o to hned měly zážitkově-činnostní charakter. Z hlediska didaktického je pak možné nahlížet
několikrát po sobě… chvíli se i pohupuje v kolenou, vypadá to, jakoby se chystal jeho jednání nejen jako na důsledek individuálního prožitku z přijetí loutkoherecké
udělat holubičku… pak se posadí zpátky na zem) role nebo jako na reakci na skupinového úsilí společnými silami zrealizovat
MP: (nijak nezasahuje do přirozeného procesu samostatného vnímání žáků – pohádkové představení dle původního scénáře, ale také jako na projev přirozené
nechává jim dostatek prostoru pro hluboký smyslový prožitek vycházející z jejich zvídavosti dítěte a jeho chuti zjistit, „jak co (loutka) funguje“. Nabízená příležitost
bezprostřední blízkosti s loutkami/sbírkovými předměty… chvíli to vypadá, jako promluvit si s Vaškem (jako jednou z vystavených loutek) postupně přerostla do
by se v místnosti zastavil čas) učení zkušeností, což znamená, že žák měl možnost skrze vstupování do fiktivních
situací získat nové poznatky a dovednosti, eventuálně si v těchto smyšlených
Ž4: (s údivem řekne nahlas) událostech „přehrát“ a potvrdit svou již nabytou empirii, případně ji i prozkoumat
Paní učitelko, ty vystavený loutky jsou fakt hustý! z jiného úhlu pohledu. Spontánní nadšení z bezprostředního setkání se starými
loutkami (sbírkovými předměty ve výstavě) vyvolalo u žáka zvnitřnění zkušenosti
a při té příležitosti dalo vzniknout reakci, kdy měl žák silnou potřebu vyjádřit před
spolužáky vlastní názor na vystavené loutky, a to jak verbálním způsobem, tak
pokusem o drobnou pohybovou etudu.
Všímat si při interakci emocionálního rozpoložení celé žákovské skupiny a na
straně druhé brát přitom zvláštní ohled také na interpretace nejrůznějších pocitů
a emocí u každého jednoho žáka 2 je základním stavebním kamenem pro možné
vytvoření prostoru pro seberealizaci a sebevyjádření účastníků muzejní výuky.
Předložená kazuistika vypovídá také o tom, že žák zažil nejen určitý pocit důležitosti,
smysluplnosti, uspokojení z vnímání loutky jako uměleckého výtvoru, ale zároveň
byl také veden jak k metaforickému myšlení („něco může být něčím jiným“), tak k
detailnímu pozorování starobylého uměleckého předmětu.
2
Názorné důkazy o silném emocionálním rozpoložení žáků při popisované muzejní edukaci zpětně přinesla organizátorům
zážitkových aktivit celá řada fotografických snímků. S ohledem na omezený prostor přikládáme pro text alespoň několik málo
záběrů, o něž bychom se přece jen rádi se čtenáři časopisu podělili. Zdroj: Jitka Hanáková, Fotoarchív Muzea Komenského
v Přerově.
10
11