Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016
uzdravující a výrazem
z traumatických prožitků.
uzdravování
dítěte
Dění v dětském vnitřním světě, je bohaté.
Vnímání dítě umocňuje svou fantazií. „Dobrý konec“
pro dítě znamená emoční uspokojení, uklidnění a
útěchu. Tento vnitřní svět může být naplněn
bolestmi i radostmi, které dítě prožívá, ale dítě je
slovy nesděluje. Hudebně ale ano. My, dospělí, dítě
velmi často nechápeme, že ono neužívá ještě
„jazyka“ racionální mluvy dospělých. Mnohdy si i
myslíme, že dítě registruje naše verbální pokyny,
které mu dáváme. Obé je omyl. Proto je nutné, aby
rodiny více komunikovaly hudebně. Žitému životu
dítěte bude pak rodič lépe rozumět, bude chápat,
kým jeho dítě je, bude chápat jeho lépe i jeho
důstojnost.
Exemplifikace:
Maminka s děvčátkem, jedináčkem druhé
třídy, jsou vyzvány, aby hudebně ztvárnily, co zažily
během víkendu. Hudební kreace matky znamená
poměrně rozsáhlý a členitý melodický oblouk,
s pozvolným vzestupem oscilace, k dominantní
funkci, a poté směřováním k tonalitě. Hudebně –
melodický oblouk nevykazuje významné hudebně
tematické zlomy, až na jedno více méně nepatrné
místo s vyšší mírou exitace, které se objevuje před
vyvrcholením melodie na dominantní funkci. Toto
místo je ztvárněno rytmickou figurou: jednou
šestnáctinkou a navazující čtvrťovou notou s tečkou
a dvěma čtvrťovými, ve čtyřdobém taktu, kdy figura
se opakuje dvakrát. K hudební kreaci matka vypráví:
„… byly jsme, já a Olinka (změněno), na chatě. Bylo
krásně sluníčko, ….. bylo hezky“. Jiné ale bylo
ztvárnění víkendu v hudební kreaci dítěte, kde se
objevovaly jak sekundy v melodické linii, včetně
harmonických, tak akcentovaný rytmus. Zastoupeny
byly tyto rytmické figury: 4 šetnáctinové a jedna
navazující čtvrťová nota v dvoučtvrtečním taktu,
s vícečetným neperiodickým opakováním.
Mnohdy si i myslíme, že dítě registruje
naše verbální pokyny, které mu
dáváme…
Proto ve spoluhře muzikoterapeut vstupuje
do hudební kreace děvčátka, aby podpořil
směřování k centraci. Děvčátko sděluje, že se stala
„zlá věc“, zaběhlo se jí štěně a bylo jí „strašně“,
„bála se“… „že ho ztratí“. Objektivně nahlíženo -
štěně nebylo k nalezení jen malou chvíli. Matka si až
poté uvědomila tuto epizodu a dodává, že epizodu
hudebně zachytila snad vzrušenějším motivem, ale
ani si tuto epizodu v hudebním ztvárnění
„neuvědomila, až nyní“. Zde je nutné upozornit, že
hudba zachycuje více, než si běžně uvědomujeme,
že prožíváme. Matka při těchto hudebních kreacích
pochopila, jak významná je emoční vazba děvčátka
na štěně. Přemýšlela i nad tím, že by posléze
„darovali“ štěně některé z babiček, ale že nyní
chápe, jak by dcerka byla tímto odchodem štěňátka
z rodiny emočně negativně zasažena. Uvědomuje si
i další situace, které zřejmě děvčátko prožívá jinak
než ona, matka „si myslí“. „Nikdy před tím jsem si
toto tak jasně neuvědomila“. Jmenuje více reálných
situací.
My, dospělí, dítě velmi často
nechápeme, že ono neužívá ještě
„jazyka“ racionální mluvy dospělých.
Uvedený náčrt práce s hudbou v systémové
muzikoterapii, aby jej lépe čt enář propojil do
myšlenkové celistvosti zde doplníme, v samém
závěru
dvěma
schématy.
„Schéma
muzikoterapeutického
procesu
a
muzikoterapeutické změny“ popisuje cykličnost a
dělení uvnitř muzikoterapeutického procesu, jehož
vrcholem je muzikoterapeutická změna. Zde se,
především v autentickém hudebním projevu
odehrávají sanace „trhlin“ a „přeskoků“. „Schéma
práce muzikoterapeuta a podoby hudebních kreací“
přibližují varietu hudebních kreací.
Závěr :
Text se věnoval edukačnímu rozměru systémové
muzikoterapie. Načrtl myšlenkové kontury podob
práce s hudbou, kontury hudebního zpředmětnění
prožitků dítěte a zaměření práce muzikoterapeuta.
Byly uvedeny příklady dramatického oblouku
v elementární hudební podobě, utváření strukturací
hudebních kreací, hudební neuspořádanost,
oscilace a byla naznačena podpora směřování
k hudební uspořádanosti. K dokreslení edukačních
postupů edukační systémové muzikoterapie byly
uvedeny v závěru „Schéma muzikoterapeutického
procesu a muzikoterapeutické změny“a „Schéma
práce muzikoterapeuta a podoby hudebních
kreací“.
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie
8