Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016
Význam spoluhry muzikoterapeuta
Význam spoluhry ilustrují dva níže uvedené
fiktivní příklady, č. 5 a č. 6, které ale jsou blízké
realitě hudebních kreací dětí.
pak i nepochopeno a v rodině sice nechybí péče,
přesto ale absentuje diskrétní vzájemné sdílení.
Rodič by měl být pro dítě „mezisvětem“, světem,
který připravuje na skutečný svět, ale světem
chápajícím, poskytujícím emoční uspokojení, a tedy
bezpečí, nárok i hranice, ale s niterným vhledem
k „já“ dítěte, k jeho jedinečnosti, ve které se zrcadlí
jeho lidská potence, jeho lidská, tak často u dětí
přehlížená, důstojnost. Nejčastěji se ale poučujeme
ze situací, které nám cosi ze života odebírají.
Exemplifikace:
Oba příklady naznačují obtížnost přechodu
k centraci. Ve spoluhře proto muzikoterapeut
podporuje rozvinutí (zde fiktivní) hudební kreace
dítěte, stabilizuje tempo a rytmické uspořádání.
U každého příkladu, ale bude postupovat
rozdílným způsobem. V případu č. 5 nabídne
například v doprovodu A dur akord v kvintové
poloze, široké harmonie (malá, velká oktáva), a
v basu lze v protimelodii prostřídat figuru, a – g – a.
Závěr kreace lze zakončit, ve spoluhře
muzikoterapeuta A dur akordem v oktávové poloze,
široké harmonii. Tempo v hudební této kreaci je
volnější, s temnějším zabarvením, bez výrazných
akcentů.
V případě č. 6 podpoří muzikoterapeut
uspořádání především rytmické a ukotví
harmonickým doprovodem. Reaguje tak na afektivní
význam, až archetyp, v hudební kreaci přítomný, i
když ne ještě zřetelně a plně vyjádřený.
Muzikoterapeut doprovází hudební směřování
dítěte, nestrhává je k svému kreativnímu pojetí.
U dětí, kde vnější aktivita převažuje nad
prožitkovostí, se objevují „přeskoky“ - diskrétní
vynechání hudebního obsahu, který nese