Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016 jeho sebedůvěry , v charakteristických rysech jeho dětské solidarity i empatie s druhými , ve vyváženosti prožívání a vnější aktivity , v přítomnosti prožitkového komfortu a diskomfortu i ve zralosti jeho sociálního chování . Utváření osobnosti , „ já “, identity dítěte , lze považovat za stěžejní cíl výchovy .
„ Já “ sídlí ve středu vědomí . Nemůžeme jej bezprostředně pozorovat , ale současně je přítomné a pozorovatelné ve všech projevech svého nositele . Dítě skrze niternost svého „ já “ „ vykládá “ svět , identifikuje „ dobré “ a „ zlé “ a jedná . „ Já “ je rozhodujícím způsobem přítomné v životě jedince , je středem osobnosti , která je opětovně středem osoby člověka .
Dítě skrze niternost svého „ já “ „ vykládá “ svět , identifikuje „ dobré “ a „ zlé “ a jedná .
Život dítěte není bezproblémový . Dítě prožívá své štěstí , radosti , důvěru a blízkost se „ svými dospělými “, svá přání , ale i své životní tíživé momenty , úzkosti , strachy , opuštěnosti , bezradnosti a hněv . Dítě prožívá sebe významnou měrou skrze druhé a „ svět “. Je psychosociální bytostí . Ve svém bytování ve světě svým dětským způsobem rozlišuje to , co je „ dobré “, i co „ zlé “, a tíhne žít to , co vnímá jako „ dobré “. Žije životní příběh , a tak se niterně dotýká života , světa a bytí . Kontempluje o světě , uchopuje jej a je jím uchopováno , a tak do světa postupně „ vrůstá “ 5 . Zvědomění a „ vtělesnění “ se nalézají v těsné blízkosti sebe sama . Jeho životní příběh není šedým fádním příběhem , ale příběhem s dramatickým obloukem , s momenty štěstí , i s momenty úzkostí a strachu , útěchy a naděje .
Dítě to , co žije , není schopné logicky myšlenkově analyzovat , nedokáže plně se slovně sebe – vyjádřit a sdělovat , ani systematicky pak přetvářet svět , odporovat nepohodám , újmě . Neumí se ani bránit ( případnému ) násilí na něm páchaném . Vnímá řešení životních potíží emočně . Štěstí , radost a aktivita znamenají „ to dobré “. Od „ zlého “ je osvobozováno emočním zklidněním , utišením , prožitky bezpečí s pozitivním očekáváním a důvěrou otevřenou do budoucnosti . Dítě je způsobem emočního žití svého života daleko více vydané „ světu “ než dospělý . Dítě chce být šťastné , chce být radostné a aktivní , ale potřebuje svého přijímajícího , ochraňujícího , podporujícího jej a doprovázejícího dospělého . Ten ale stojí před obtížnou úlohou – mít vhled , chápat individualitu dítěte a jeho důstojnost . Každé dítě prožívá svůj životní příběh niterně a nalézání „ své “ cesty k životu se děje zcela jedinečně . Je individualitou v důstojnosti lidství , která by měla být vychovatelem nejdříve chápána , a poté rozvíjena . Pokud dítě emočně trpí , zůstává jeho osobnostní potence zadušena , deformována a nerozvine se . Potřebuje „ ochránce “ i toho , kdo jej v cestě jeho „ draní se “ k životu posiluje úlohami a realistickým , dle modu vývojově náročného „ mezivěta “, oceněním .
Jak ale má dítěti porozumět dospělý a jak dítě ví , že my , dospělí rozumíme jemu , když mnoho věcí mu nemůžeme slovy vysvětlit , a ani ono slovy nám , dospělým , neumí sdělit plně to , co prožívá ? Je zde snad nějak prospěšné užít hudby ? Dítě zcela spontánně , bez předchozí průpravy , hudebně vyjadřuje své prožitky . Vyjadřuje hudebně to , co prožívá . Své prožívání hudebně zpředmětňuje . Muzikoterapeut takto hudebně zpředmětněné prožívání dítěte uchopuje a dále spoluutváří . A tak , skrze práci s hudbou , téměř bezprostředně po hudebním sebevyjádření se dítěte , prožívání dítěte ovlivňuje . Linie prožívání a hudby se v systémové muzikoterapii propojují , prožitek je vyjádřen hudebně , a hudebně je zpětně ovlivněn . Hudba má vlastnost vyjadřovat hudebně takové obsahy , které lidská psychika vnímá jako čiře lidské , jako lásku , něhu , štěstí , hněv , boj , hrdinství , emoční přijetí apod . Hudba je nositelkou personálních významů . Proto je možné dramatický oblouk životního příběhu prožívat ve dvou liniích spolu souvisejících – v psychických prožitcích či zkušenostech a hudebně . Muzikoterapeut má vhled k významu „ hudby dítěte “, rozumí personalitě hudby i její hudební stavbě , a hudebně , ve spoluhře se uchopuje hudebního vyjádření dítěte , vytváří optimální ( mimo jiné i ) hudební prostředí , které navozuje žádoucí prožitky dítěte , které podporují přirozené vývojové tendování osobnosti dítěte . 6
5
KRUŠINSKA , M . Výchova k hudbe v škole Márie Montessoriovej : Podnety pre teóriu a prax hudobnej ýchovy v alternatívnych a inovatívnych modeloch škôl na Slovensku . Ružomberok : PF KU , 2009 . 118 s . ISBN 978-80- 8084-427-1
6 PEJŘIMOVSKÁ , Jitka : Systémová muzikoterapie a tři
zajímavosti hudby . in : Muzikoterapie č . 2 , Muzikoterapeutický institut ČR 2016 , ISSN : 2464-5761 ,
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie 4