Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016 výtvarné techniky jako jeden z vyjadřovacích prostředků . Samy děti v malování nespatřují nic záludného ani těžkého a vytváří se zde přirozeně možnost , jak nenásilně zpracovat prožitá traumata .
Ale obecně bych se chtěla ještě věnovat tomu , jak je dnes vnímána pěstounská péče . Málo asi veřejnost ví , že pěstouny se stávají prioritně příbuzní dětí , kteří dnes tvoří cca 65 % všech pěstounů . Pro dítě je to samozřejmě dobré , když mohou zůstat v péči nejčastěji prarodičů , ale také tet , strýců , dospělých sourozenců apod . Avšak to , co se přihodilo v rodině , že děti nemohly zůstat v péči svých biologických rodičů je často zátěží nejen pro dítě samotné , ale také pro jejich pečující osoby . Tato příbuzenská péče sebou nese jisté výhody , ale také tato rizika . Již zde je velké pole pro práci arteterapeuta , která se často týká celého rodinného systému . Důvody svěření dítěte do péče bývají různé , nelze je paušalizovat , ale pro představu , může to být např . úmrtí , nástup do vězení , různé formy závislostí , někdy „ jen “ nedostatečná a zanedbávající péče , která je na hranici týrání dítěte .
Další skupinou pěstounů jsou dlouhodobí pěstouni „ cizí “, jak je nazývám já , mezi které patřím i já , jelikož mám děti nepříbuzné , odvedla jsem si je z dětského domova . Také zde se potýkáme s řadou potíží . Všichni pěstouni , jak příbuzní tak ti profesionální ( cizí ) by měli podporovat vztah dítěte k jeho biologickým rodičům , jelikož jen tak si může dítě vybudovat svou identitu . Často pěstouni řeší rozdílnou etnickou příslušnost , dohánějí vývojová opoždění dětí , která bývají různě závažná .
Další skupinu pěstounů tvoří tzv . profesionální pěstouni na přechodnou dobu , kteří mají z mého pohledu za úkol asi nejtěžší formu pěstounské péče . Děti , které jsou k nim umisťovány , mohou být ve věku od 0 do 18-ti let a většina krajů již dnes toto věkové rozmezí od svých přechodných pěstounů vyžaduje a to i přijetí sourozenecké skupiny . Děti přichází do rodiny většinou bezprostředně po odebrání z původní rodiny a měly by v této rodině být max . rok , než se rozhodne o jejich situaci . Možnosti jsou pak různé , někdy se vrací dítě zpět do původní rodiny , jestli je to již možné , nebo se pro dítě ( či sourozence ) hledá trvalá pěstounská rodina , nebo jde o dítě vhodné a právně volné pro osvojení neboli adopci . Mimochodem také děti v adopci potřebují pracovat na tvorbě své identity , s čím jim musí pomoci právě jejich adoptivní rodiče . Dnes již ukládá i tuto povinnost , čili sdělit dítěti , že je adoptované ( nejpozději do zahájení školní docházky ) i Nový občanský zákoník . Má to svou logiku , jelikož pokud dítě ví tzv . odjakživa , že je adoptované , není to pro něj tolik obtížné tuto skutečnost přijmout , než pokud by se s touto informací potkalo v citlivém věku např . puberty . Vzhledem k tomu , že je dnes nedostatek dlouhodobých pěstounů , kteří by byli ochotni přijmout děti starší , či sourozeneckou skupinu , stává se , že dítě musí po roce v přechodné pěstounské péči odejít do péče ústavní , tedy do
Málo asi veřejnost ví , že pěstouny se stávají prioritně příbuzní děti , kteří dnes tvoří cca 65 % všech pěstounů .
dětského domova . Přechodní pěstouni jsou tedy postaveni do velmi náročné role a musí umět zvládnout komunikaci s takto zraněným dítětem , které dočasně přijímají . Já tomu říkám , že mají dítě ohřát , ideálně i zaléčit a poslat dál . Je to samozřejmě náročné pro takovéto dítě , ale také mnohdy pomáháme těmto pěstounům zvládnout odchody dětí , což je často emočně náročné .
Mnohdy se projeví , že u těchto dětí je právě obrázek vhodným komunikačním prostředkem , protože to co prožily , je příliš těžké , zraňující a ony
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie 24