Časopis Umělecké terapie 02 – Listopad 2016
Anička postupně uvolňovala a získávala sebejistotu.
Kromě kresby strejdy Anička na obrázek nakreslila
motýlky a ptáčky, kterými vyjádřila snahu o pozitivní
svět.
motýlka, což mohlo ukazovat na Aniččino nízké
sebevědomí.
Při kreslení začarované rodiny stimulujeme
Kresba lidské postavy patří
k nejpoužívanějším
tematickým
kresebným
vyšetřovacím testům. Když
dítě kreslí postavu člověka,
lze
v tom
nacházet
symboliku, ale postava
vypovídá o autorovi více
než jiné symboly. Do
kresby dítě promítá celé
své ,,Já“.
Při kresbě rodiny promítá
dítě své city a pomocí
obrázku vyjadřuje vztahy a
vazby mezi jejími členy. U
projektivní metody kresby
rodiny je velmi důležité,
v jakém
pořadí
členy
rodiny jedinec nakreslí. Vyjadřuje tím, jaký má vztah
k nakresleným lidem. Koho jedinec nakreslí jako
první, považuje jej za ,,hlavu“ rodiny. Obvykle to
bývá jeden z rodičů, ale samozřejmě může dítě
nakreslit jako první samo sebe, což může
poukazovat na jeho sebestřednost.
Při kresbě rodiny promítá dítě své city a
pomocí obrázku vyjadřuje vztahy a vazby
mezi jejími členy
U každého testu je velmi důležitý rozhovor
k obrázkům, díky němuž mohu lépe porozumět, jak
se dítě cítí a co ve vnitřním světě prožívá. Pokud
mám nějaké podezření na nějaký problém u dítěte,
nedělám závěry z jeho prvního výtvoru (kresby), ale
ověřím si své podezření dalšími arteterapeutickými
testy.
U Aničky jsem u začarované rodiny použila
imaginaci hodného kouzelníka, který začaroval její
rodinu do zvířátek a na závěr imaginace všechny
členy rodiny odčaroval do lidské podoby. Začarování
předcházel motivační rozhovor, abych věděla, koho
považuje za blízkou rodinu. Anička nejdříve
nakreslila svého tatínka jako velkého zajíce, bratra
jako myšku, sestru jako žábu a maminku jako
králíka. Sebe samu nakreslila úplně nakonec jako
symbolické vyjadřování dítěte. Zvířata mají určité
vlastnosti a vždy se dítěte ptáme, co pro něj určité
zvíře znamená. Zvíře ve skutečnosti představuje
zvíře samotné a jeho vztahy k vnějšímu světu.
Po individuální arteterapeutické práci s Aničkou, při
níž jsem s ní navázala kontakt a získala její důvěru,
jsme začali pracovat skupinově. Zezačátku byla
Anička velmi plachá, ale po druhém setkání se
uvolnila a začala se na společná setkání těšit.
Při práci ve skupině jsem volila různá témata
(pohádková bytost naší třídy, naše skupina,
začarovaná skupina, malování společného domu,
náš strom, atd.) při kterých jsem zjišťovala
vzájemnou kooperaci, komunikaci, vazby spolužáků
a kamarádské vztahy ve skupině.
Při skupinové práci si Anička postupně vytvořila se
spolužáky kamarádské vztahy a začala být
sebevědomější.
Díky arteterapii se Anička začlenila do nového
kolektivu bez větších problémů a získala ke mně
důvěru.
Autorka článku: Mgr. Eva Hegarová
Arteterapeutka, speciální pedagog, dlouholetá
učitelka 1. Stupně, předsedkyně asociace
arteterapie MAUT a členka pracovní skupiny pro
vznik povolání „arteterapeut“.
Muzikoterapie Arteterapie Dramaterapie Tanečně-pohybová terapie
17