5
Od deprese anebo prosté únavy se liší
hlavně tím, že se vztahuje na onu krizo-
vou oblast a jeho součástí jsou pochybnos-
ti o smyslu dané práce (Kebza, Šolcová,
2003).
Myslíme si, že nás nemůže postihnout ten-
to syndrom, že nejsme žádné slabé pova-
hy, ale je to omyl. Měli bychom na něj my-
slet a naučit se mu předcházet, aby naše
práce neztratila jiskru a byla pro nás vždy
víc, než jen povinnost a obživa. Toto téma
jsem si zvolila i proto, že jsem se sama se
syndromem vyhoření potýkala a tak mám
zkušenost, že prevenci je třeba věnovat se
dřív, než člověka postihne a zasáhne jeho
pracovní i osobní život. Každý by měl znát
své vlastní příznaky stresu, ale i všeobec-
né symptomy syndromu vyhoření, uvě do-
movat si sám sebe, svoje city a potřeby.
Je důležité vést smysluplný život i mimo
svoji pracovní oblast, umět odpočívat,
mít koníčky, přátele, navštěvovat kultur-
ní akce apod. Naučme se dělat dobré věci
sami pro sebe, naučme se o sebe postarat
vlídně, účinně, udělejme si každý den ma-
lou radost. Syndrom vyhoření je proces,
který zasahuje nejen do osobnosti posti-
ženého člověka, ale i do celého jeho okolí.
Přináší vážné komplikace, na které doplácí
všichni, od vyhořelého přes jeho rodinu,
kolektiv zaměstnanců, zaměstnavatele a
další [www.psych.cz].
Proto se jako nejlepší řešení nabízí
včasná prevence. jevem u mnoha zaměstnání, ale také u
matek, které jsou dlouhodobě na rodičov-
ské dovolené. Mnohé z toho, co nás stre-
suje, však probíhá jen v naší hlavě (cíle a
očekávání, starost o budoucnost, pochyb-
nosti…) (Kebza, Šolcová, 2003).
STRES - slovem stres máme na mysli jak
zátěž, tak reakci na tuto zátěž. Jedná se
o obrannou reakci organizmu na působe-
ní stresorů. Jde o výsledek nerovnováhy
mezi hodnocením požadavků a hodnoce-
ním zdrojů k jejich zvládnutí, jednodu-
še pocit, že požadavkům již nelze dostát.
Nadměrný a dlouhotrvající stres je častým VÝSKYT SYNDROMU VYHOŘENÍ
Člověk je tvor společenský, ale i přesto
bývají nejvíce ohroženi ti, kteří pracují s
druhými lidmi. Nevýhodou bývá přílišné
nadšení do práce, perfekcionalismus, wor-
koholismus, neschopnost odmítat další a
další úkoly a také špatná organizace času.
Vzhledem ke zvýšenému životnímu tem-
Stres rozlišujeme:
Eustres - který působí kladně, jde o reakci
na příjemné podněty (výhra v loterii), ale
je to i reakce na podněty, které se snažíme
zvládnout a které vyžadují určitou náma-
hu. Jejich zvládnutím člověk roste. Určitou
míru stresu potřebujeme, abychom se cítili
dobře, určitá míra zatížení je pro organis-
mus fyziologická a užitečná, naopak, její
chybění je považováno za stresor.
Distres - působí negativně, vnímáme ho
jako neschopnost vyrovnat se s nároky,
vyvolává nepřiměřené reakce a chování,
na rozdíl od eustresu je vždy vědomý a
vede k pozorovatelným změnám.
Stresor je původce stresu, bývá zvláště
silným podnětem, který přichází nejčastě-
ji z vnějšího prostředí, jako např. agrese,
nedostatek odpočinku, intenzivní pracovní
kontakt s lidmi, nadměrná ctižádost, kon-
flikty na pracovišti i doma v rodině, nut-
nost rozhodovat se i při ne-dostatečných
informacích, přizpůsobování se novým
trendům, situacím, přístrojům, neustálý
hluk na pracovišti, směnný provoz, který
vede i k poruchám spánku atd. (Večeřová
-Procházková, Honzák, 2008).