V schématu I. je naznačen funkční význam
hudebních kreací v A2, B, C, ve schéma-
tu II. je naznačeno v 1. Systémová teo-
rie velmi citlivě sleduje průběh a časovost
dění proměn strukturací a konfigurací.
Systémová muzikoterapie proto obsaho-
vě analyzuje hudební motivy a témata.
Ale níže uvedené kategorie schématu II.
znamenají rozvrstvení hudebních kreací
spíše dle povahy hudebních výrazových
prostředků, způsobů hudební organizace a
improvizace a náhledu na další kategorie
– v 2., 3., 4. Jsou jakýmisi momentkami a
zastaveními procesu, aby muzikoterapeut
byl vybaven znalostmi ve smyslu „zásob-
níku možného hudebního reagování“. Ale
hlavní linie vyhodnocování hudební krea-
ce klienta a reagování, je linie koherence
obou modů, verbálního a non-verbálního,
která odhaluje životní příběh, především
pozici Aktéra v řádu světa.
Ve schématech jsou uvedeny hudební kre-
ace jak v těchto statických, „zmražených“
momentech, tak v naznačení jejich funkč-
ních pozic v muzikoterapeutickém dění.
„Dvojí úroveň významů“ ze schématu I.
koresponduje a je diferencováno v 5., 6.
schématu II. Nemělo by se přehlédnout
ani před - označení u schématu II - mu-
zikoterapeutova znalost teorie, vhledu,
vztahu a orientace v muzikoterapeuitické
realitě - protože právě tyto kategorie tvo-
ří teprve celistvost muzikoterapeutického
procesu.
Pozn.: oprava: schéma II., 3.2 - subsystém
Nyní si ještě dovolím několik doplňujících
poznámek k tématům.
„techniky, imaginace, představy a
vzpomínky, pěvecký sbor, kreativita a
systém“:
Techniky
Věřím, že vysvítá, z výše uvedeného, že
muzikoterapeut nevystačí se sumou tzv.
technik muzikoterapie, protože technika je
pouze podmětová situace. Ta ale působí na
individualitu jedince. Teprve setkání obou
– podmětové situace (techniky) a indivi-
duality jedince znamená funkční celek.
Na to chce upozornit ve schématu I „dvojí
úroveň významů“ a ve schématu II, oddíl
5., 6.
V systémové edukační muzikoterapii se učí
principy tak, aby techniky dokázal muziko-
terapeut vytvářet, nebo přijímat a apliko-
vat na potřeby klienta.
Imaginace, představy a vzpomínky
Hudební pedagogové správně upozorňují
na dvojí aspekt jejich práce: ve „výchově k
hudbě“ a „výchovu hudbou“. A zde je tře-
ba položit otázku, kdy se práce s hudbou
stává prací již muziko – terapeutickou. Co
jemně odlišuje, či jak se překrývá „výcho-
va hudbou“ a muzikoterapie?
Jde zde především o jádro práce s hud-
bou – pokud jsou hudební kreace dominu-
jícím způsobem zaměřeny na prožívání, na
prožívání „já“, na sebevyjádření se, kde
se prolínají vzpomínky, nová zkušenost,
dosažení rozhodnutí, anticipace budouc-
nosti i fantazijní imaginace, je navozen
terapeutický prostor. Uplatňují se mecha-
nismy především projekce a interiorizace,
zvědomění a „vtělesnění“. I na koncertě
ale člověk prožívá hudbu tak, že je oslo-
vována jeho zkušenost, jeho „já“. Niterně
se jej hudba dotýká, je to tedy muzikote-
rapie? Můžeme říci, že ne, protože tyto
26