lování konkrétních funkcí mozku. Tato cíle-
ná a strukturovaná kognitivní rehabilitace
je vhodná pro děti s poruchami pozornosti
a s hyperaktivitou (ADHD), pro dospělé,
kteří pracují v profesích náročných na po-
zornost či paměť, pro pacienty po úrazech,
po mozkových příhodách, po chemoterapi-
ích, pro sportovce kolektivních sportů nad
50 let aj.
Všechny zmíněné aktivity daly prostor dal-
šímu programu Rodinného centra Pivoňka,
dobrovolnictví.
Dorovolnictví je v současné době nedílnou
součástí všech aktivit v Areálu Pivoňka v
Pivoníně určeno lidem, kteří se nebojí koní,
chtějí se o ně starat, pomáhat při jejich
ošetřování, při práci s dětmi, jejich rodiči
a prarodiči.
Rozhovor s PaedDr. Boženou Sojákovou
– ředitelkou Rodinného centra Pivoň-
ka v Pivoníně.
Kudy se ubíral Váš život? Co všechno
jste si v životě vyzkoušela?
Po absolvování gymnázia byly moje první
pracovní zkušenosti ve školní družině, kde
jsem pracovala rok jako vychovatelka. Prá-
ce s dětmi se mi natolik zalíbila, že jsem se
rozhodla vystudovat dálkově vysokou ško-
lu, obor 1. stupeň ZŠ. V době studií jsem
již začala učit na prvním stupni, vdala se a
stala se také maminkou tří dětí. Následně
jsem se 22 roků věnovala výuce dětí na
prvním stupni ZŠ. Během praxe jsem se
dále vzdělávala. Vystudovala jsem speci-
ální pedagogiku, angličtinu pro 1. stupeň,
absolvovala jsem kurzy s alternativní vý-
ukou.
Další posun v mé praxi nastal, když jsem
se stala ředitelkou Základní školy ve Ští-
tech. Vystudovala jsem management školy
a chtěla jsem, aby naše škola byla zdravou
školou, vstřícnou dětem, rodičům a celé
veřejnosti. Změnili jsme prostředí školy –
vybudovali jsme odpočinkové a sportovní
koutky, odborné učebny. Snažili jsme se
také postupně zlepšovat stravování dětí a
celkovou hygienu o přestávkách. Byli jsme
úspěšní, což se některým lidem z vedení
obce nelíbilo a začali komplikovat náš roz-
voj. To mne nakonec dovedlo k rozhodnutí,
že půjdu do voleb a tak jsem se stala sta-
rostkou.
V rámci mikroregionu, kde jsem byla ve
vedení, jsme založili Místní akční skupinu
a začali jsme komunitně plánovat sociální
služby. Do voleb jsem již nechtěla a lákala
mne sociální oblast.
Stala jsem se metodikem pro komunitní
plánování sociálních služeb v Olomouckém
kraji. Byla to velmi zajímavá zkušenost.
Věděli jsme o všech sociálních službách v
kraji a snažili jsme se o vzájemnou infor-
movanost tvorbou komunitních plánů.
V této době jsem již měla založenou ne-
ziskovou organizaci a přemýšlela jsem o
přechodu do této organizace. Toto roz-
hodnutí urychlilo zrušení krajské organi-
zace, ve které jsem působila. Chvíli jsem
ještě pracovala na magistrátu jako expert
na komunitní plánování sociálních služeb,
ale když naše organizace získala dotaci na
projekt, odešla jsem pracovat do nezisko-
vé organizace, kde pracuji jako ředitelka
dodnes.
Co Vás přivedlo na myšlenku založit
Rodinné centrum Pivoňka?
Od malička jsem byla zvyklá někomu po-
máhat a nejlepším možným řešením bylo
založení vlastní organizace, kde budu moci
realizovat vlastní myšlenky.
20