Věřit smlouvě s vlastníky a manažery je
sebevražedné aneb Disident Západu Noam
Chomsky v Praze živě i na papíře
N
akladatelství Karolinum ve své edici
POLITEA řízené Milanem Znojem a
Michalem Pullmannem vydalo u příležitosti první návštěvy amerického lingvisty, publicisty a občanského aktivisty s anarchosyndikalistickými kořeny prof. Noama
Chomského v ČR výběr z jeho statí.
Výběr byl dle editorů a překladatelů Jaroslava Fialy, Blanky Charvátové a Ondřeje
Slačálka „koncipován tak, aby Chomského
politickou esejistiku přiblížil
napříč časovými obdobími i tématy.“ O tom svědčí také názvy jednotlivých
kapitol brožované knihy v
nepříliš poutavých černohnědých deskách, které by
se snad lépe hodily k výboru z díla svého času velkých
oblíbenců Západu a zvláště
tehdejších amerických
politiků a manažerů –
Benito Mussoliniho a
Adolfa Hitlera, o nichž
se v Chomského esejích dočteme velmi zajímavé informace v aktuálním kontextu.
Jak se výběr editorům povedl a nakolik je
aktuální i dnes může každý posoudit sám,
pokud si Disidenta Západu opatří, případně
pro poměrně vysokou cenu 360 Kč spíše vypůjčí v knihovně.
Ale pojďme k jednotlivým kapitolám. Jazyk
a svoboda se věnuje profesnímu lingvistickému tématu „veřejného intelektuála roku
2005“ s přesahem do politické teorie a občanského aktivismu.
„Rád bych věřil tomu, že intenzivní studium jednoho z aspektů lidské psychologie –
jazyka – může přispět k rozvoji humanitních
věd, jež budou sloužit jako nástroj sociálního
aktivismu. Samozřejmě musím zdůraznit, že
aktivismus nemůže čekat na nějakou zavedenou teorii člověka a společnosti nebo že
o platnosti takové teorie mohou rozhodnout
naše naděje a morální soudy. Obojí – myšlení
i aktivismus – musí postupovat kupředu, jak
nejlépe to jde, až do chvíle, kdy nám teoretické zkoumání poskytne spolehlivého průvod-
§
ce pro nekonečný, často neradostný, ale nikoliv beznadějný zápas za svobodu a sociální
spravedlnost,“ uzavírá tuto úvodní kapitolu
sám autor.
V tématu svobody a zápasu o ni se pozoruhodně shoduje s českým biologem a myslitelem Bohuslavem Broukem, který své rozsáhlé dílo O šalbě svobody a filosofie (Melbourne
– London, 1954 - 1958) ukončil následujícím
pozoruhodně jasnozřivým zjištěním: „Za
dnešního zápasu liberalismu s universalistickým komunismem se lidé povětšině klamně
domnívají, že zápas o svobodu je toliko záležitostí společenského řádu a že nastolením
liberalistického režimu ve formě anglosaské
demokracie po celém světě by byla palčivá
otázka svobody zprovozena za světa. O mylnosti tohoto názoru lze se však přesvědčit
i z politických událostí současných dnů. I v
nekomunistických státech se dnes lidé cítí
v mnoha ohledech
utiskováni a bojují v tom nebo onom
směru za svobodu.
(…) Věřit v možnost
nějakých
pevných
životních forem je
nesmysl. Právě tak
nelze předpokládat,
že lidský život bude
někdy
spravován
tak, aby v něm lidé
nepociťovali útlak.
Pevný životní řád,
sloh, vylučuje sám
život, vývoj lidstva; a
o nějakém vědeckém
utváření
životních
forem nelze mluvit,
neboť věda nemůže
zvládat naše city a náklonnosti. Je rovněž
nemyslitelné, aby se lidé stali pod praporem
nějaké všesvětové myšlenky poslušným stádem ovcí. Nevěřit v sysifovská úkol boje za
svobodu se rovná víře ve věčné posvícení
nebo v lidi-roboty. Pevný, svobodný životní
řád, životní sloh v pravém slova smyslu, byl
by sice ideálním stavem, ale život sám svo-
Týdeník Občanské Právo Číslo 11/2014
http://tydenikobcanskepravo.parlamentnilisty.cz
3