článku však nebude polemika o „skutečnosti“ či „pravosti“ těchto revolucí, ale snaha aplikovat
vybranou teorii revoluce na Oranžovou revoluci, která se odehrála na Ukrajině v roce 2004.
Teorie revoluce
Revoluce jsou pro badatele fascinující oblastí zájmů, která neustále poskytuje nové úhly
pohledy a možnosti zkoumání. Mezi ty nejznámější patří např. Theda Skocpol, americká
socioložka a politoložka, která ve svém díle States and Social Revolutions, vydaném v roce
1979, zkoumá revoluce v Rusku, Francii a Číně. Většina politologů zkoumá zejména jednotlivé
fáze revoluce, avšak Theda Skocpol se distancovala od tohoto zájmu a zaměřila se místo toho
na určení příčin jednotlivých revolucí a ve velké míře také na následky těchto revolucí (Skocpol
1979), blíže (Stone 2014: 8). Také Charles Tilly (1978) se ve svém díle From mobilization to
revolution zabýval analýzou evropských revolucí. Dále i Chalmers Ashby Johnson (1989),
americký autor a profesor se věnoval problematice teorie revoluce ve svém díly Revolutionary
Change. Z českých autorů můžeme zmínit např. Jaroslava Krejčího, který ve svém díle Dějiny
a revoluce, přišel s obecnou teorií revoluce, tzv. revolucí vertikálního typu, na které vysvětluje
průběh a jednotlivé fáze revoluce. Krejčí chápe revoluci nikoli jako jednorázový akt, ale jako
proces, při němž bylo v některých obdobích použito násilí, a v jehož důsledku došlo k podstatné
změně ve společenských vztazích a institucích. Revoluce tak neznamená pouhou výměnu osob
ve vládě, ale změnu politického režimu (Krejčí 1992: 10).
Velmi známou je také teorie Cranea Brintona, amerického historika, který v roce 1938
vydal své nejznámější dílo The Anatomy of Revolution. Brinton zde nastiňuje identičnost a
podobnosti čtyř hlavních politických revolucí: Anglickou revoluci, Americkou revoluci,
Francouzskou revoluci a Ruskou revoluci (1917). Někdy je Brintonovi vytýkána medicínská
terminologie, protože fáze revoluce přirovnává k průběhu nemoci. Jeho práce byla velmi dobře
přijata, často je jeho analýza označována jako inspirativní.5
Symptomy
Podle Brintonovy teorie revoluce, můžeme nelézt příznaky neboli symptomy revoluce
za vlády starého režimu, které nám ukazují, že nemoc (revoluce) je na cestě, ale ještě se plně
nerozvinula. Poté přichází horečka, tj. fáze, kdy revoluce propukla, následována obdobím krize,
často doprovázené deliriem, tj. vládou nejnásilnějších revolucionářů (tzv. vláda teroru). Po krizi
Brintonovou teorií revoluce se později zabývali Torbjørn L. Knutsen a Jennifer L. Bailey (1989) a také Stone
Bailey (2014).
5
5