se však často o mladé ženy bez dětí, které se po narození prvního dítěte stáhnou zpět do
soukromé sféry.
Mnohem lépe jsou na tom ženy pracující v ženských kolektivech. Ty jsou tedy řízeny
ženami a absence mužů jim dovoluje se samostatně rozhodovat. Tyto spolky nicméně operují
ve sférách života, které i před vznikem EZLN byly tradičně v rukou žen. Jde zejména o společné
zemědělství a rukodělnou výrobu. Oproti předchozí činnosti však tato činnost vytváří přebytky
a neslouží tedy jen k potřebě rodiny. Mnoho z těchto kolektivů je zaměřeno pouze na čistý zisk.
Vyrábějí se tradiční indiánské oděvy nebo umělecká díla sloužící jako suvenýry. EZLN se
podařilo dostat některé své zemědělské výrobky (např. káva) do systému prodejen „fair trade“
a lze konstatovat, že těmto kolektivům se daří uspět tam,