Tmavomodrý svět 1/2016 Únor | Page 39

uspořádání a vybízí ženy, aby vyšly ze soukromé sféry a vstoupily do té veřejné. Tím by tak byla splněna alespoň polovina sdíleného rodičovství Nancy Chodorow, jejíž tezi je možné na revoluční zákon vztáhnout. Konkrétně čtvrtý bod umožňuje ženám podílet se na chodu své komunity, tedy přisuzuje jim roli ve veřejné sféře, která byla v tradiční společnosti určena pouze mužům. O účasti mužů v soukromé sféře se ale revoluční zákon nezmiňuje. Situaci odpovídá i teze Jessicy Benjamin o sebepotvrzení. EZLN obchází tradiční rodinu a těmito právy uznává ženy jako bytosti mužům rovné, ale zároveň žádá, aby tyto ženy uznaly i samotné hnutí. Je tak vytvořena jakási struktura konkurující tradiční rodině, což se ukázalo již během vytváření a schvalování tohoto revolučního zákona uvnitř hnutí. Hlavními propagátorkami byly Comandanta Ramona a Comandanta Susana, kterým se podařilo zmíněný revoluční zákon nejen prosadit, ale i obhájit práva žen jako jeden ze stěžejních cílů, a to i přes zřejmou neochotu některých mužských představitelů.17 Dopady revolučního zákona se ukázaly již v roce 1994. Už tehdy bylo v EZLN velké množství žen. Poměrně vysoký počet žen byl a stále je i členkami smíšených vojenských jednotek a postupně se zvyšuje i jejich počet ve velících funkcích. Ovšem vstup žen do ozbrojených složek EZLN má často více pragmatický než ideologický podtext. Ženy jsou v patriarchálních společnostech perzekuovány. Ozbrojené složky EZLN tak u mnoha z nich vytváří možnost uniknout od nucených manželství nebo domácího násilí. To je také důvodem, proč ženy vstupují do armády bez vědomí rodiny a ve velmi nízkém věku. Často jim není ani 15 let.18 Opět se tak dostáváme k tezi o uznání. Dívky utíkají z rodiny, ve které nejsou uznány jako mužům rovné. Naopak EZLN jim to ve smíšených jednotkách umožňuje. Zároveň se však objevuje situace, která má na pozici žen jak v armádě, tak ve společnosti nepříznivý dopad. Drtivá většina mužů s velikou nevolí přímá rozkazy od žen. Jedná se o psychologické dopady patriarchální rodiny, ve kterých jsou to právě muži, kdo rozhodují, a opačná situace často může vést k veřejné ostudě, již muž utrpí. Na druhou stranu je nutné říci, že stejná sociální kontrola v tradiční společnosti panuje i u žen, pokud muž vykonává domácí práce. Přesto se jednalo o poměrně jednodušší proces zapojení žen do veřejné sféry, než je tomu v jiných oblastech společenského života. Ozbrojené MARCOS, Sylvia. The Zapatista Women’s Revolutionary Law as itis lived today [online]. 22. 07. 2014 [cit. 2015-12-06]. Dostupné z: https://www.opendemocracy.net/sylvia-marcos/zapatista-women%E2%80%99srevolutionary-law-as-it-is-lived-today#_edn1. 18 KOLÁŘOVÁ, Marta. „Když ženy postupují vpřed, muži nemusí ustupovat.“ Emancipace žen a genderová rovnost v zapatistických komunitách v mexickém Chiapasu [online]. 20.02.2008 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/kdyz-zeny-postupuji-vpred-muzi-nemusi-ustupovat-emancipace-zen-agenderova-rovnost-v-zapatistickych-komunitach-v-mexickem. 17 38