Tmavomodrý svět 1/2016 Únor | Page 13

Krize Štěstí a radost, které nastaly po porážce starého režimu, brzy opadly, neboť se umírnění, kteří nyní stáli u moci, museli potýkat se závažnými problémy. Jedním z nich byla existence tzv. dvojvládí.22 Ve všech čtyřech zkoumaných společnostech nachází legální vláda své protiklady, ne nepřátelské jedince a strany, ale rivalitní vládu, která je lépe organizována, obsazena populárními členy a lidé této vládě více naslouchají. Je samozřejmě nelegální a snaží se nahradit stávající vládu. Legální vláda (umírnění) je mezi lidmi nepopulární, zato ilegální vláda (extrémisté a radikálové) je velmi oblíbená a nečelí takovým obtížím jako stávající vláda (Brinton 1965: 133-134). Tuto subfázi nelze na Ukrajině pozorovat, neboť i když se brzy vláda umírněných ocitla v krizi, docházelo mezi nimi k rozporům a konfliktům, neexistoval zde žádný nelegální, rivalitní subjekt (nelegální vláda), který by se snažil svrhnout stávající ilegální vládu a nahradit ji. Krize umírněných nesouvisí jenom s existencí dvojvládí, ale s řadou dalších faktorů. Poté, co starý režim padl, převzali vládu umírnění, tj. opozice starého režimu. Honeymoon (období líbánek) však netrvalo dlouho a brzy se ukázalo, že disponují menší mírou homogenity a stranické disciplíny než disponovali v době, kdy stáli v opozici. Umírnění se ocitli před těžkým úkolem, tj. reformovat stávající instituce nebo vytvořit nové instituce a kromě toho se také starat o běžnou vládní agendu. Důvod, proč se ocitli v krizi, byl samotný fakt, že se ujali vlády. Dokud totiž stáli v opozici, byli mezi lidmi oblíbení a populární. Nakonec je veřejnost považovala za zrádce, neboť použili stejné metody jako nenáviděný starý režim.23 Brintonovi se porážka umírněných jeví jako nevyhnutelná, právě proto, že se jedná o umírněné a ke kompromisu ochotné skupiny (Brinton 1965: 137-145). Tato krize se brzy rozpoutala i na Ukrajině. Mezi dřívějšími spojenci, Juščenkem a Tymošenkovou, se rozhořely spory zejména kvůli reprivatizaci podniků, které měly být údajně za Kučmovy éry privatizovány nelegálně. Tymošenková chtěla reprivatizovat prakticky všechno. Zaměřila se hlavně na podniky nejvlivnějších oligarchů. K reprivatizaci nakonec nedošlo. Zde lze jasně vidět počátek ztráty homogenity, kterou disponovali Juščenko a Tymošenková před revolucí, kdy stáli v opozici starého režimu. To vše vyústilo v první vládní krizi a nakonec také k odvolání Tymošenkové z funkce premiérky. Julija Tymošenková zastávala úřad premiérky pouhých 7 měsíců. Za její vlády se ekonomický růst snížil z 12 % v prosinci 2004 na 1,6 % v srpnu 2005 (Laryš 2010). Typickým příkladem dvojvládí je Rusko od března do července 1917. Dalším faktorem může (ale také nemusí) být účast ve válce, občanské nebo zahraniční. Jelikož umírnění vyznávají hodnoty: volnost, rovnost, bratrství, nedokáží zorganizovat armádu. 22 23 12