Krize
Štěstí a radost, které nastaly po porážce starého režimu, brzy opadly, neboť se umírnění,
kteří nyní stáli u moci, museli potýkat se závažnými problémy. Jedním z nich byla existence
tzv. dvojvládí.22 Ve všech čtyřech zkoumaných společnostech nachází legální vláda své
protiklady, ne nepřátelské jedince a strany, ale rivalitní vládu, která je lépe organizována,
obsazena populárními členy a lidé této vládě více naslouchají. Je samozřejmě nelegální a snaží
se nahradit stávající vládu. Legální vláda (umírnění) je mezi lidmi nepopulární, zato ilegální
vláda (extrémisté a radikálové) je velmi oblíbená a nečelí takovým obtížím jako stávající vláda
(Brinton 1965: 133-134). Tuto subfázi nelze na Ukrajině pozorovat, neboť i když se brzy vláda
umírněných ocitla v krizi, docházelo mezi nimi k rozporům a konfliktům, neexistoval zde žádný
nelegální, rivalitní subjekt (nelegální vláda), který by se snažil svrhnout stávající ilegální vládu
a nahradit ji.
Krize umírněných nesouvisí jenom s existencí dvojvládí, ale s řadou dalších faktorů.
Poté, co starý režim padl, převzali vládu umírnění, tj. opozice starého režimu. Honeymoon
(období líbánek) však netrvalo dlouho a brzy se ukázalo, že disponují menší mírou homogenity
a stranické disciplíny než disponovali v době, kdy stáli v opozici. Umírnění se ocitli před
těžkým úkolem, tj. reformovat stávající instituce nebo vytvořit nové instituce a kromě toho se
také starat o běžnou vládní agendu. Důvod, proč se ocitli v krizi, byl samotný fakt, že se ujali
vlády. Dokud totiž stáli v opozici, byli mezi lidmi oblíbení a populární. Nakonec je veřejnost
považovala za zrádce, neboť použili stejné metody jako nenáviděný starý režim.23 Brintonovi
se porážka umírněných jeví jako nevyhnutelná, právě proto, že se jedná o umírněné a ke
kompromisu ochotné skupiny (Brinton 1965: 137-145). Tato krize se brzy rozpoutala i na
Ukrajině. Mezi dřívějšími spojenci, Juščenkem a Tymošenkovou, se rozhořely spory zejména
kvůli reprivatizaci podniků, které měly být údajně za Kučmovy éry privatizovány nelegálně.
Tymošenková chtěla reprivatizovat prakticky všechno. Zaměřila se hlavně na podniky
nejvlivnějších oligarchů. K reprivatizaci nakonec nedošlo. Zde lze jasně vidět počátek ztráty
homogenity, kterou disponovali Juščenko a Tymošenková před revolucí, kdy stáli v opozici
starého režimu. To vše vyústilo v první vládní krizi a nakonec také k odvolání Tymošenkové
z funkce premiérky. Julija Tymošenková zastávala úřad premiérky pouhých 7 měsíců. Za její
vlády se ekonomický růst snížil z 12 % v prosinci 2004 na 1,6 % v srpnu 2005 (Laryš 2010).
Typickým příkladem dvojvládí je Rusko od března do července 1917.
Dalším faktorem může (ale také nemusí) být účast ve válce, občanské nebo zahraniční. Jelikož umírnění
vyznávají hodnoty: volnost, rovnost, bratrství, nedokáží zorganizovat armádu.
22
23
12