společnosti policejní či armádní síly odpoví na aktivitu demonstrantů, ale s výrazným
neúspěchem.18 Toto selhání Brinton spojuje s neobratným vedením armády či policie a
neschopností vládnoucí třídy (Brinton 1965: 86-88). Tato subfáze v průběhu Oranžové revoluce
nenastala. Koncem listopadu v Kyjevě protestoval téměř milion lidí. Symbolem se stala
oranžová barva uskupení Naše Ukrajina. S přibývajícím počtem demonstrantů se úměrně
snižovala možnost represivního zásahu státních složek. Dříve by takový zásah nevyvolal
žádnou reakci veřejnosti, v roce 2004 by ostrý a tvrdý zásah proti tisícům demonstrantů
znamenal konec Kučmovy vlády (Laryš 2010).
Fáze horečky končí vítězstvím revolucionářů, starý režim je kompletně poražen a moci
se ujímají umírnění. Toto období je nazýváno jako tzv. Honeymoon19, neboť je krátké a
naplněno radostí z vítězství. Honeymoon však končí, když nová vláda musí čelit přibývajícím
problémům (Brinton 1965: 90-91). K této subfázi v případě Oranžové revoluce dochází ve
chvíli, kdy Nejvyšší soud rozhodl, že došlo k systematickému porušení zásad volebního procesu
během druhého kola voleb 21. listopadu 2004. Opakování druhého kola prezidentských voleb
bylo vyhlášeno na 26. prosince téhož roku. S tímto rozhodnutím souhlasil i Janukovyč výměnou
za ústavní reformu.20 Nebýt reformy k opakování voleb by asi nedošlo. Vítězem se stal Viktor
Juščenko se ziskem 51,99 % hlasů, poražený Viktor Janukovyč obdržel 44,2 % hlasů. Ani pro
jednoho kandidáta se vyslovila 2,34 % (Mlejnek 2005). Další den podal poražený kandidát
Viktor Janukovyč stížnost na průběh voleb, Nejvyšší soud však stížnost zamítl. 5. ledna 2005
odstupující prezident Leonid Kučma odvolal Janukovyče z funkce premiéra. 23. ledna 2005
proběhla inaugurace a Juščenko byl uveden do funkce prezidenta. Hned následující den
jmenoval Juščenko do funkce premiérky Juliji Tymošenkovou.21 Ukrajina se z vítězství
radovala jen krátce, neboť se umírnění museli brzy potýkat s mnoha problémy.
Například v Rusku ͔