Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 6

článku však nebude polemika o „skutečnosti“ či „pravosti“ těchto revolucí, ale snaha aplikovat vybranou teorii revoluce na Oranžovou revoluci, která se odehrála na Ukrajině v roce 2004. Teorie revoluce Revoluce jsou pro badatele fascinující oblastí zájmů, která neustále poskytuje nové úhly pohledy a možnosti zkoumání. Mezi ty nejznámější patří např. Theda Skocpol, americká socioložka a politoložka, která ve svém díle States and Social Revolutions, vydaném v roce 1979, zkoumá revoluce v Rusku, Francii a Číně. Většina politologů zkoumá zejména jednotlivé fáze revoluce, avšak Theda Skocpol se distancovala od tohoto zájmu a zaměřila se místo toho na určení příčin jednotlivých revolucí a ve velké míře také na následky těchto revolucí (Skocpol 1979), blíže (Stone 2014: 8). Také Charles Tilly (1978) se ve svém díle From mobilization to revolution zabýval analýzou evropských revolucí. Dále i Chalmers Ashby Johnson (1989), americký autor a profesor se věnoval problematice teorie revoluce ve svém díly Revolutionary Change. Z českých autorů můžeme zmínit např. Jaroslava Krejčího, který ve svém díle Dějiny a revoluce, přišel s obecnou teorií revoluce, tzv. revolucí vertikálního typu, na které vysvětluje průběh a jednotlivé fáze revoluce. Krejčí chápe revoluci nikoli jako jednorázový akt, ale jako proces, při němž bylo v některých obdobích použito násilí, a v jehož důsledku došlo k podstatné změně ve společenských vztazích a institucích. Revoluce tak neznamená pouhou výměnu osob ve vládě, ale změnu politického režimu (Krejčí 1992: 10). Velmi známou je také teorie Cranea Brintona, amerického historika, který v roce 1938 vydal své nejznámější dílo The Anatomy of Revolution. Brinton zde nastiňuje identičnost a podobnosti čtyř hlavních politických revolucí: Anglickou revoluci, Americkou revoluci, Francouzskou revoluci a Ruskou revoluci (1917). Někdy je Brintonovi vytýkána medicínská terminologie, protože fáze revoluce přirovnává k průběhu nemoci. Jeho práce byla velmi dobře přijata, často je jeho analýza označována jako inspirativní.5 Symptomy Podle Brintonovy teorie revoluce, můžeme nelézt příznaky neboli symptomy revoluce za vlády starého režimu, které nám ukazují, že nemoc (revoluce) je na cestě, ale ještě se plně nerozvinula. Poté přichází horečka, tj. fáze, kdy revoluce propukla, následována obdobím krize, často doprovázené deliriem, tj. vládou nejnásilnějších revolucionářů (tzv. vláda teroru). Po krizi Brintonovou teorií revoluce se později zabývali Torbjørn L. Knutsen a Jennifer L. Bailey (1989) a také Stone Bailey (2014). 5 5