Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 5

TEORIE REVOLUCE CRANEA BRINTONA A JEJÍ APLIKOVATELNOST NA ORANŽOVOU REVOLUCI LENKA PLAŠILOVÁ V posledních letech jsme svědky vzrůstajícího počtu protestů a demonstrací většinou nenásilného charakteru, které mají jediný účel a to změnu režimu a jeho elitních představitelů. Barevné revoluce tak mohou být považovány za nový fenomén změny politické moci v 21. století. Někteří politologové vidí tyto revoluce jako další vlnu demokratizace (McFaul 2005; Bunce a Wolchik: 2006). Důležitým rysem barevných revolucí je, že popírají legitimitu stávajícího nebo starého režimu. Odehrávají se zejména v post-sovětském areálu a kromě Oranžové revoluce na Ukrajině k nim řadíme i Růžovou revoluci1 v Gruzii a Tulipánovou revoluci v Kyrgyzstánu.2 Někdy jsou tyto revoluce označovány jako tzv. volební revoluce, neboť jejich katalyzátorem byly zfalšované volební výsledky, které vyvolaly vlny demonstrací, většinou nenásilného charakteru.3 Symbolem revoluce byla buď specifická barva, nebo květina a proto se ustálil termín barevné revoluce. Tyto revoluce mohou mít mnoho příčin. Jedná se zejména o důsledek nedokončeného procesu tranzice a pokus o svrhnutí autoritativního režimu.4 Tato oblast tak dává podnět pro hlubší prozkoumání. Samuel Huntington vyčleňuje tři vlny demokratizace (Huntington 2008). Někteří jeho kolegové (McFaul et al. 2010) na jeho dílo navázali a vyčlenili ještě čtvrtou vlnu demokratizace, která proběhla v letech 1988-1992. Kromě čtvrté vlny se setkáváme i s označením pátá vlna demokratizace, kam řadíme tzv. barevné revoluce. V kontextu událostí doch