Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 41

V autonomních obcích jsou představitelé jmenováni komunitou. Aby EZLN zajistilo alespoň minimální počet žen podílejících se na rozhodování, musí každá obec vybrat celkem čtyři až osm žen. Dvě z nich jsou delegovány do autonomní vlády a ostatní do jiných obcí. Navíc, pokud žena předčasně ukončí svůj mandát, může být nahrazena pouze jinou ženou. Problémem je však nedostatek žen ochotných účastnit se participace. Nicméně jak ženy samy hodnotí, na nižších postech je situace příznivější. Jedná se o pozice, které nevyžadují jejich veškerý čas a jsou tak schopny pracovat i doma. Přesto EZLN hodnotí situaci jako nedostatečnou. Samy ženy, které se účastní nebo účastnily participace, poukazují na problémy v obcích. Podle nich jsou ženy málo slyšet a nevyužívají naplno svého postavení. Proto je jejich hlas často spíše poradní. V horších případech se pak setkávají se situací, kdy se ženy na chodu obce podílet vůbec nechtějí. Mezi odůvodnění patří často nízké vzdělání (mnoho žen neumí číst ani psát), ale také potřeba starat se o domácnost. Z toho je možné vyvodit i neschopnost EZLN zcela rozbít systém rozdělení činností v patriarchální rodině a to i přes to, že propaguje opak. „Během jedné z přednášek se tvrdilo, že když má žena politickou funkci, tak se muž stará o děti. V tom z pódia sešel zapatista a vedl malé dítě. Krásný obrázek. Na Encuentru bohužel asi jediný. Péče o děti, domácnost, nošení vody a zejména vaření zůstalo téměř výlučně na ženách. Na Encuentru jsme mohli pozorovat, že ženy již od šesti hodin od rána (ne-li dřív, než jsme byli probuzeni zapatistickou dechovkou) nastoupily do kuchyní a připravovaly jídlo jak pro místní, tak pro nás turisty.“24 Stále tak přetrvává reprodukce mateřství. Ženy jsou proto ve veřejných funkcích jmenovány do pozic, které jim dávají za úkol cestovat po správních oblastech, mluvit s místními ženami a přesvědčit je, aby se ujaly práce v úřadu. V tom okamžiku ale nastává problém vzhledem k tomu, že u žen, které znají pouze práci v soukromé sféře, panují obavy, zdali jsou schopné takovou pozici vůbec vykonávat. Navíc muž se podle nich není schopen sám postarat o domácnost. V jiných případech pak rozhoduje muž i přímo a veřejnou činnost ženě zakáže. Lze se tak snadno přesvědčit o pravdivosti teze Jessicy Benjamin o uznání a sebepotvrzení. Pokud u rozhovoru mezi zástupci EZLN a potenciálními kandidátkami na veřejný post muž není, žena často odpoví: „Nevím, co by na to řekl manžel. To on rozhoduje, jestli můžu nebo ne.“25 V jiných případech sice ženy ochotně vstoupí do veřejného života, jedná KOLÁŘOVÁ, Marta. „Když ženy postupují vpřed, muži nemusí ustupovat.“ Emancipace žen a genderová rovnost v zapatistických komunitách v mexickém Chiapasu [online], 20.02.2008 [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/kdyz-zeny-postupuji-vpred-muzi-nemusi-ustupovat-emancipace-zen-agenderova-rovnost-v-zapatistickych-komunitach-v-mexickem. 24 25 The Participation of Women in the Autonomous Government [online]. Creative Commons, [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://mexicosolidarity.org/sites/default/files/EZLN%20Participation%20of%20Women%20in%20Autonomous%20Government.pdf. 40