Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 36

komparaci s ostatními živými subjekty. Uvědomování si vlastního já se formuluje během prvních dvou let života dítěte a je základní podstatou této odnože feminismu.3 Dítě nezávisle na pohlaví je podle Nancy Chodorow primárně narcistní a je propojeno s okolním světem, který je z velké části tvořen matkou. Dítě si není vědomo samo sebe. Právě vztah matky a dítěte je klíčový. Uvědomění si okolního světa včetně vlastního já, tedy jáství, je po celou dobu závislé na vztahu dítěte k matce. Z hlediska rodové identifikace pak dochází k rozdílnému vnímání matky v závislosti na pohlaví. S uvědoměním si vlastního já přichází i uvědomění si svého okolí, jehož je matka součástí. Mužská identifikace ve vztahu k matce probíhá na základě negace. Děti mužského pohlaví se musí postavit vůči původní identifikaci s matkou. Naopak u dětí ženského pohlaví identifikace probíhá opačně. Dívkám je umožněno se s matkou rodově identifikovat.4 Mužská identita povstává z reaktivního „ne“ matce a ženě. Ženská identita naopak stojí na „ano“.5 Tento proces se v patriarchální společnosti neustále opakuje a Nancy Chodorow jej nazvala tzv. reprodukcí mateřství. Ta je způsobena výhradní ženskou péčí o děti a s tím souvisejícím vyloučením žen z nerodinných aktivit. Jako řešení tohoto nekonečného koloběhu Nancy Chodorow navrhla tezi sdíleného rodičovství (Equal Parenting). Hlavní myšlenkou teze je zapojení otců do péče o dítě, které by umožnilo matce rozvoj vlastní individuality. Zároveň má role muže coby pečovatele ovlivnit proces diferenciace, a to zejména u chlapců. V rodinách, ve kterých se otec s matkou rovnoměrně dělí o péči o dítě, má být umožněna chlapci identifikace s otcem, čímž je chlapci lépe umožněno vymanit se z negativní identifikace s matkou.6 Druhou, již výše zmíněnou autorkou, která rozvijí Winnicottovský feminismus, je Jessica Benjamin. Ta přidala k rodové diferenciaci druhý prvek, kterým jsou mezilidské vztahy. Nejde tedy pouze o to, jak dítě chápe samo sebe, ale i jak se vztahuje k druhým. Nezáleží jen na tom, zda uznáme či neuznáme druhého, ale i to zda druhý uzná nás. Benjamin pokládá uznání druhých za základní kámen sebepotvrzení. Toto uznání však musí pocházet z autonomního subjektu. Důležité je, abychom subjekt, který nás uznává, uznávali také. K tomu však BARŠA, Pavel. Panství člověka a touha ženy: feminismus mezi psychoanalýzou a poststrukturalismem. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002, Studie (Sociologické nakladatelství). s. 16. 4 CHODOROW, Nancy. The reprodu