Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 25

APLIKACE TYLLYHO TEORIE KOLEKTIVNÍHO NÁSILÍ NA ODBOJOVOU SKUPINU BRATŘÍ MAŠÍNŮ ANETA KANKOVÁ Na úvod je nutné poznamenat, že pro vymezení kolektivního násilí nelze použít pouze jednoduchý vzorec, který říká, že kolektivní násilí je ve skutečnosti individuální násilí ve větším měřítku.1 V tomto ohledu působí více faktorů, jež zahrnují propojení jednotlivců uvnitř skupiny a jejich jednání. Souhrnně můžeme hovořit o nalezení diference tam, kde sociální vztahy přináší změnu v otázce uplatňování násilí. Ačkoliv je kolektivní násilí mnohdy nepředvídatelné a zdánlivě odlišné, můžeme zaznamenat velké množství podobných znaků, díky jimž je možné nalézt zde určitý řád. Navzdory tomu, že třetí protikomunistický odboj2 je poměrně diskutované téma na poli československé histografie,3 chybí zde teoretický rámec, který by nahlédl na tento fenomén z čistě konceptuálního politologického hlediska. Cílem tohoto článku je přispět k odborné diskuzi v oblasti protikomunistického odboje v Československu a pomocí konceptualizace Tillyho teorie kolektivního násilí otevřít prostor pro další diskuze v této oblasti. K tomuto záměru bude využita typologie kolektivního násilí Charlese Tillyho popsaná v knize Politika kolektivního násilí z roku 2006. Teoretický rámec bude aplikován na odbojovou skupinu bratří Mašínů, jež se stala významnou součástí československé historie v boji proti komunismu. Charles Tilly se pomocí idejí, chování a sociálních interakcí skupin organizujících násilí snaží u jednotlivých násilnických skupin nalézt vlastnosti, které disponují využíváním podobných postupů, ale rovněž poskytují odhalení podnětů, jež vedly tyto skupiny k vyvolání násilných aktů. Autor představuje sedm, které charakterizují různé typy násilí. TILLY, CH. Politika kolektivního násilí. 1.vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, s. 14. Třetí protikomunistický odboj se začal formovat po převratu v únoru roku 1948. Část společnosti nebyla spokojena s nastalou situací zahrnující upevňování komunistické moci a rozhodla se vystoupit proti režimu. Hlavní fáze třetího protikomunistického odboje skončila v roce 1956. Oproti předchozím dvěma odbojům (první odboj byl činností za samostatnou Československou republiku, druhý odboj se zaměřoval na německé okupanty), nemělo Československo v třetím odboji oporu v zahraničí, ale muselo si pomoci vlastními silami. 3 Tímto tématem se zabývá například P. Radosta v díle Protikomunistický odboj – historický nástin; L.Babka a V. Veber v díle Za svobodu a demokracii III. Třetí protikomunistický odboj či V. Veber v publikaci Třetí odboj. 1 2 24