Tmavomodrý svět 1/2016 Únor - Page 19

(OBSE) upozornila, že volbám chyběly rovné podmínky soutěže, kvůli zneužití administrativních zdrojů, neprůhledné kampani, neobjektivnímu mediálnímu pokrytí a rozsáhlému vlivu oligarchů a silných ekonomických skupin. Samozřejmostí pak bylo uplacení voličů v jednočlenných okresech (Freedom in the World: Ukraine 2013). Možnost aplikace teorie revoluce Revoluce a jejich analýza, stejně jako teorie revolucí jsou diskutabilní problematikou, která si zasluhuje určitě další pozornost badatelů a politologů. Tento článek by se dal nazvat pokusem o aplikování teorie revoluce, která vznikla na základě zkoumání revolucí ze 17. a 18. století, na barevnou revoluci jednadvacátého století. Ze začátku se tato snaha mohla zdát jako marný pokus, který na konec vypadá vcelku reálně. Z následující tabulky lze vyčíst (viz tabulka č. 2), jak tento pokus dopadl. I když Brintonova kniha vyšla před více než 70 lety, mnohé z toho, co uvedl, platí dodnes. Jak revoluce v 17. století tak barevné revoluce v 21. století mají stejný či velmi podobný průběh prvních dvou fází, což může být hlavním důvodem, proč lze tuto teorii aplikovat i v dnešní době. Každá revoluce nehledě na časovou linii nevypukne z ničeho. Musí zde existovat dlouhodobá nespokojenost obyvatel, zaostalost státu a celá řada dalších problémů čili symptomů. I druhá fáze probíhá podobně. Tuto fázi odstartuje nějaký zvrat, který podnítí obyvatelé k dramatickým událostem, většinou k protestům. Fáze končí nástupem umírněných k moci. V druhé fázi, v období krize můžeme vidět určitý rozkol s Brintonovou teorií, protože i když se umírnění v období své vlády ocitli v krizi, nebyli nikým nahrazeni, neboť zde chyběla existence tzv. dvojvládí. Fáze rekonvalescence ve všech subfázích odpovídá případu Oranžové revoluce, protože se vlády ujali příznivci starého režimu, kteří dovedli zemi téměř k bankrotu a změnili společnost, většinou k horšímu. Poslední fáze (rekonvalescence) může připomínat nultou fázi revoluce (symptomy). Stejně jako před revolucí i zde se objevuje nespokojenost obyvatel se stávajícím režimem, hospodářský propad, silný vůdce v čele země, který utlačuje základní rysy demokratické společnosti a posiluje tak svou pozici. Nepodepsání asociačních dohod s EU na konci roku 2013 můžeme pak považovat za zvrat a začátek první fáze revoluce, stejně jako před devíti lety zfalšované výsledky prezidentských voleb. Brintonova teorie revoluce tak může v určitých situacích připomínat koloběh událostí či fází, které se opakují a v případě Ukrajiny se budou opakovat, dokud země neodstraní všechny překážky, které jí brání dokončit proces demokratizace. 18