formy, (2) beton byl lit do formy a vibrován, (3)
byly aktivovány lisy, aby bylo umožněno
rozšíření vnitřní formy, zatímco vnější forma
zůstala zafixovaná – tím došlo k vyloučení
nadbytečné vody, (4) ocelové dráty byly napjaty
bez způsobení smyku v betonu, (5) pro
urychlení ošetření betonu byla použita pára, a
(6) formy byly z dokončené roury odstraněny.
Roury měly průměr až 1,4 m a byly předepnuty
podélně i po obvodu, testovaný tlak byl až 18
atmosfér. Roury zůstávaly vodotěsné i pod
vysokým tlakem během testování. Když byl tlak
zvýšen až k hraniční hodnotě, roury praskly a
voda vytekla. Když byl tlak snížen zpět na
pracovní úroveň, trhliny se uzavřely a roury
začaly opět být vodotěsné.
Ve Forclumu, Le Havru i Oued-Foddě Freyssinet
systematicky pokračoval ve vylepšování svých
technik předpínání.
Obr. 5: Oued-Fodda – forma pro rouru
z předpjatého betonu
První kniha o předpjatém betonu
Eugène Freyssinet napsal svou první knihu o
předpjatém betonu4 v roce 1936. Kniha je
rozdělena do tří částí. V části 1 rozvíjí teorii
deformací cementu a betonu založené na
principech termodynamiky a fyzikálních teorií.
V části 2 se věnuje obecným vlastnostem
cementu a způsobu vzniku pórového tlaku
v cementovém mléce. Ukazuje, že beton může
tvrdnout skoro okamžitě pouhým zlepšením
jeho hutnosti. V části 3 ukazuje, že tyto betony,
které mají vysoký stupeň hutnosti, při použití
společně s ocelí mající vysokou tahovou
pevnost vytvářejí nový materiál úplně odlišný
od běžných železobetonů. Tvrdí, že toto povede
k revoluci v kombinovaném použití ocele a
betonu a umožní to, aby betonové konstrukce
byly realizovány v rozpětích, které předtím byly
možné pouze u konstrukcí ocelových.
Freyssinet nazval tuto metodu „přednapínání
(prestraining) betonu“ (ne předpínání) a spojil
praktické využití přednapínání s betonem o
vysoké hustotě. Toto bylo umožněno
vibrováním (mechanický způsob), tlakem
(vytlačení vody) a zahřátím (ošetření párou).
Freyssinet poznal, že základním požadavkem je
snížení poměru vody a cementu v betonu
v okamžiku počátečního tuhnutí. Také popsal
výrobu vysokopevnostní ocele, která může být
napínána před i po lití betonu (je zde popsáno
jak předpínání předem, tak dodatečné
předpínání).
Freyssinet měl prezentaci založenou na své
knize na kongresu IABSE v Berlíně v roce 1936,
kde se dočkal ovace ve stoje1,3. Převážná
většina knihy je IABSE archivována. Část 3
obsahuje zprávu5 z kongresu IABSE v roce 1936