Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen | Page 2

napsala: Valerie Kopejsková, 3.O
NEBEZPEČNÝ CTITEL
Doufám, že to čteš, a nezahodil jsi to
do koše, jako to máš ve zvyku. Trvalo
mi dlouho, než jsem se konečně doko-
pal k tomu tohle napsat. Však mě znáš.
I když, vlastně ne. To já znám tebe.
Mám pocit, že tě dokonce znám lépe
než sebe. Celkem děsivé, co?
Nevím, jak je to možné, ale prostě jsi
mě zaujal. Hned, co jsem tě viděl, tak
na tobě bylo něco zajímavého. Nedo-
kážu přesně popsat, co to bylo, ale
na tom teď nezáleží. Jednoduše jsi ve
mně vyvolal pocit zvědavosti. Zajímal
mě každý tvůj detail. Potřeboval jsem
vědět naprosto vše.
Tvé jméno jsem zjistil hned ten den,
co jsem tě spatřil. Nebylo to zase tak
těžké, stačilo se jen trochu poptat. Dal-
ší informace jsem si zjišťoval postup-
ně.
Bavilo mě to, bylo to něco jako můj
nový koníček. Někdo zpívá, někdo tan-
cuje, někdo kreslí, já se zajímal o tebe.
Byl jsi moje záliba.
Uklidňovalo mě vidět, jak se směješ.
Škoda, že nyní už tomu tak není. Bole-
lo mě, když jsi byl smutný. Teď to na
mě má spíše opačný efekt. Ale o tom
až později.
Po pár měsících jsi začal být parano-
idní. Neustále jsi se otáčel, když jsi šel
po ulici. Bylo tak vtipné se na tebe kou-
kat. Dokonce jsi začal zatahovat žalu-
zie. Škoda, že jsem tě sledoval pomocí
technologií.
Zatáhnul jsi žaluzie, zamknul dveře,
prohledal skříň, ale to, že tě sleduju
pomocí telefonu, to tě nenapadlo. Byl
jsi tak hrozně naivní. Samá radost na
tebe pohledět. Bavilo mě to mnohem
více než na začátku. Nad tvou naivitou
jsem se dokázal smát hodiny. Sledoval
jsem tě místo televize.
Když potom nastal ten zlomový oka-
mžik. Omrzel jsi mě. Ze začátku jsem
si to nechtěl připustit, ale poté jsem si
to přiznal, prostě jsi mě přestal bavit.
Už jsem o tobě věděl vše, už prostě
nebylo, co zjišťovat. Byl jsi pro mě jako
písnička, taková ta, co si pouštíš pořád
 Září-Říjen
a pořád dokola, až ji nakonec nemůžeš
vystát. Tvoje existence mi taky začala
pomalu a jistě vadit. Od chtíče, vědět o
tobě vše, až k nenávisti. Také nechápu,
jak se to mohlo stát.
Určitě si říkáš, že když už mě nezají-
máš, tak tě nechám být, co? Tak to tě
asi zklamu. I když tě nemohu vystát,
tak k tobě mám velmi silné, až nezni-
čitelné pouto. Směšné, vždyť ani nevíš,
jak vypadám. To ale vůbec nevadí, víš
proč? Protože to velmi brzy zjistíš.
Řekl jsem si, že jsi zbytečný, když mě
už nebavíš, a nikdo jiný tě mít nebude,
protože bych mu v tom zabránil.
Takže teď tě vyzývám, otoč se a pohleď
mi do tváře. Jenom mně. Tvému ctiteli.
Tvému stalkerovi...