Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen

V úterý ráno již Kalista na gymnázium dorazil. Stejně se nedalo čekat, že se bude vyučovat. Hned ráno žáci, „většinou ozdobeni národními stuhami“, pomohli korpulentnímu školníkovi Kolínskému sejmout z průčelí dvouhlavého rakouského orla, načež se – ke zděšení opatrného zastupujícího ředitele Aloise Hubky – jali likvidovat portréty císařského páru a radili se, jak samostatnost oslavit. Neméně horečně se ovšem rokovalo i ve sborovně. Nakonec byli žáci odvedeni do školní kaple, kde jim Hubka ozřejmil situaci. Poté nas- tala chvíle dějepisáře Zdeňka Kampera. Je nevděčnou úlohou učitele dějepisu uvádět v průběhu jakéhokoliv dějinného zlomu aktuální dění v soulad s tradicí. Před necelými čtyřmi lety Zdeněk Kamper přednášel u příležitosti výročí intronizace Františka Josefa I. „o významu vlády Jeho Veličenstva pro říši a hlavně pro naši vlast“. V letech válečných pak dělal řediteli častý do- provod na hejtmanství, kde ujišťovali o loajálním smýšlení sboru i žáků „s prosbou, aby na stup- ních Nejvyššího trůnu bylo tlumočeno“. Ať už se mu 29. října 1918 v hlavě honilo cokoliv, Kamper v sobě v oné chvíli nezapřel žáka Josefa Pekaře a svůj projev pojal státoprávně – jako historii české státnosti. Všichni zazpívali „Kde domov můj?“ a tím vyučování skončilo. Oktaváni se již stihli do- hodnout, že na večer připraví lampionový průvod, a tak všichni prchali, aby vzali útokem papírnictví a prodejny svíček, „o občany profesory jsme se nestarali – bylať svoboda!“ Právě na tom lze ilustrovat rozpor mezi přístupem studentů a učitelů k novému státu. Studenti proklamovanou svobodu a demokracii přijali bez výhrad. Sami se svou aktivitou stali hlavním činitelem přechodu gymnázia do nové reality. U učitelů, ačkoliv vznik Československa rovněž ví- tali, naopak přetrval postoj subalterních státních zaměstnanců. Sami do vývoje nezasahovali, nýbrž vyčkávali na pokyny od nadřízených orgánů. Současně však nijak neblokovali, ba nakonec i podporovali veřejné angažmá svých žáků. I když 8. listopadem slavnostní dny skončily, výu- ka se toho roku nemohla pořádně rozeběhnout (a to ji již na počátku října přerušila epidemie nebezpečné španělské chřipky): „Dne 12. listo- padu byl v prvých dvou hodinách vyučovacích přečten výsledek porady a vyučování pak pro naprostý nedostatek paliva na neurčitou dobu zastaveno. Vyučovati se opět počalo teprve dne 3. ledna 1919.“ Zdeněk Kalista, na podzim 1918 oktaván, pozdější historik, žák Josefa Pekaře. Ani tím se však oslavy nevyčerpaly: na pátek 1. 11. svolal Národní výbor velikou manifestaci a tábor lidu celého Pojizeří „na oslavu naší svrchované samostatnosti“, samozřejmě i s účastí studentů. A aby oslav nebylo málo, na 8. listopad byla na všech školách nařízena připomínka výročí bitvy na Bílé hoře (v dobovém výkladu příčiny „staleté potupy a pohany“, kterou smyla státní samostat- nost). Ve výroční zprávě vedení školy neopomnělo zdůraznit, že slavnost se uskutečnila přesně „po- dle daných pokynů“. Student Revue 15

Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen | Page 15