FBC Sokol Frenštát p. R.
Sezóna 2011/2012
Zajímavá a přínosná akce, každá zkušenost se hodí, víme, co ještě musíme vylepšit, na čem
zapracovat. Většina z přípravky nám přestupuje do žáků a tak nás čeká hodně práce při tvoření
nového týmu. Jsem rád, že si to mohl vyzkoušet brankář Honza Blažek. Špaky, Syrda i Laďa už nějaké
zkušenosti mají, ostatní se musí přidat, škoda, že někteří nevyužili této šance a zaváhali. Skvěle
pracovali i všichni tři trenéři, takže o budoucnost se, myslím, nemusíme bát :). Všem díky za výbornou
reprezentaci… tak snad budou ti naši proti těm Švédům bojovat stejně jako my :).
OHLÉDNUTÍ ZA PFLKOU – MUŽI…
7. 5. 2012
Pátý ročník PFLky v kategorii mužů byl velmi specifický. I když je tato soutěž určena hlavně
pro mládež, nejvíc týmů se přihlásilo právě do kategorie mužů, a to hned 14. Donutilo nás to rozdělit
týmy do dvou skupin a odehrát dva turnaje v jeden den. Což bylo tedy organizačně i jinak velmi
náročné. Bohužel totiž často převažovaly negativní emoce, ať už na hřišti v podobě unfair zákroků,
urážek, nadávek či dokonce bitek, tak i mimo hřiště v podobě neustále kritiky, hlavně tedy
rozhodčích. Ovšem nikdo z těch rádoby kritiků už nevzal tu píšťalku do ruky a nešel nám ukázat, jak se
to má správně dělat… Mnohokrát jsem tedy odjížděl po celodenním pobytu v tělocvičnách docela
rozladěn. O to víc jsem si cenil takových Borisů Onderků a dalších lidí s podobným přístupem…
Ale to už je za námi, pojďme k nám. A jak jsme si tedy vedli my? I pro nás byl tenhle ročník
velmi, velmi specifický. Hlavně v problémech se skládáním sestavy. Vždyť se v našem dresu vystřídalo
hned 20 hráčů! A téměř polovinu z nich tvořili starší žáci. Což se někomu nelíbilo a nelíbí, ale pro mě
je to jediné možné řešení. Při nedostatku mužů mi to přišlo vhodnější, než shánění posil od
„bůhvíodkud“… A proč takové problémy? Celou sezónu vynechal kvůli zdravotním problémům
brankář Jakub Kaspřík, Honza Tvarůžek neodehrál kvůli zranění jediný zápas, Honzu Skýpalu zavály
studijní povinnosti na Balkán, takže stihl jediný turnaj, stejně tak kvůli škole jediný turnaj absolvoval
Peťa Zátopek. K tomu další nemoci, zranění, studijní povinnosti a je to… Nakonec jen tři borci
absolvovali všech 18 zápasů. V brance to byla Šárka Vávrová a v poli Lukáš Morys společně s Honzou
Kolibou. K dalším stálicím je třeba připočítat Vojtu Gráfa, Zbyňu Zejdu a „mladíka“ Michala Karbana,
kteří chy běli jen na jednom turnaji. Jinak se to tedy dost protáčelo a jak jsem tedy už psal, šanci
dostali i borci ze starších žáků a co je důležité, nevedli si vůbec špatně! Jednu chvíli byla už situace s
hráči tak na hraně, že jsem si dres oblékl i já a v jednom zápase jsem si PFLku vyzkoušel přímo na
hřišti, naštěstí mě brzy vysvobodili svým příjezdem Táj s Bartem…
I přes tyto problémy jsme si ale vedli v základní skupině výborně. První turnaj byl docela
náročný. V prvním zápase jsme dokázali udolat Polanku fotbalovým výsledkem 1:0, abychom pak o
jediný gól prohráli s Kopřivnicí a o dva góly s pozdějším celkovým vítězem soutěže z Palkovic. Ovšem
na druhém turnaji jsme si vylepšili bodové skóre třemi vítězstvími proti dalším soupeřům ze skupiny.
Na třetím turnaji pak přišly dvě vítězství, včetně tentokrát vyššího rozdílu v zápase proti odvěkému
rivalovi z Polanky. Přišla ale i další jednogólová porážka od Palkovic. Na posledním čtvrtém turnaji
jsme pak opět neprohráli, po dvou vítězstvích přišla remíza v odvetě s Kopřivnicí. Celkově z toho bylo
druhé místo a postup do finálové skupiny, kde nás čekalo šest velmi těžkých zápasů proti velmi
silným soupeřům z Hrabové, Frýdlantu a Frýdku-Místku. I tady jsme ale předváděli výkony na hranici
92