Punkstream ONLINE 11/12.2017, 01.2018 - Page 96

94

K problematice minulých životů jsem se dostala náhodou , když se mi jedna má tehdejší kamarádka zmínila , že má rozečtenou velmi zajímavou knihu zabývající se tímto tématem . Pro mě se do té doby jednalo o oblast absolutně neznámou . Ale vzbudila můj zájem , a tak jsem si tutéž knihu koupila a nadšeně ji začala číst . Po nějaké době si ji ode mě vypůjčil další můj známý , avšak jak to tak bývá , půjčil , ale nevrátil . Loni jsem náhodou v jednom ostravském antikvariátu objevila velmi podobný titul , navíc za „ pár korun “. Jmenuje se „ Léčení minulými životy “, autorem je Richard Webster . Kromě teoretických poznatků dílo obsahuje i příběhy několika lidí , kterým poznání jejich minulých životů pomohlo vyřešit nějaký palčivý problém jejich současného života , ale také metody , jak lze tuto metodu aplikovat . Jedná se , pochopitelně , o bezpečné metody , které lze použít v pohodlí domova . Na podobném principu je založena regresní terapie , metoda užívaná v psychologii , založená na řízeném „ rozvzpomínání si “ traumatických vzpomínek . Po tomto „ rozvzpomenutí si “ se klient s pomocí terapeuta s prožitkem naučí vyrovnat a mělo by dojít k vyřešení či vyléčení jeho potíží .
Regresní terapie se zprvu setkala s nadšením a poměrně běžně se využívala , ale následně se stala terčem kritiky . Údajně se určitým psychiatrickým organizacím podařilo dokázat , že v řadě případů se u pacientů nejedná o jejich „ rozvzpomenutí si “ na prožitek , ale o vsugerované , tedy falešné vzpomínky . Můj názor je takový , že tak jako nikdo nemůžeme zcela jasně vědět , kde v tomto případě leží pravda , nemůžeme ani zcela jistě odpovědět na otázku , co následuje po smrti . Každý z nás na tuto otázku může mít jinou odpověď . Hraje v tom roli více faktorů : odkud pocházíme , náboženství , vlastní životní zkušenosti , převzaté stereotypní myšlení , duševní a duchovní vyspělost jedince … Toto vše nás ovlivňuje , ať si to připouštíme či nikoliv . Proto je fajn čas od času se umět „ zastavit “ a vytvořit si vlastní , ničím nezaujatý názor . A úplně nejlépe , pokud to lze , na základě vlastní zkušenosti .
Pokud jste se dočetli až sem a téma vás zaujalo , přijměte
K problematice minulých životů jsem se dostala ná- hodou, když se mi jedna má tehdejší kamarádka zmínila, že má rozečtenou velmi za- jímavou knihu zabývající se tímto tématem. Pro mě se do té doby jednalo o oblast ab- solutně neznámou. Ale vzbu- dila můj zájem, a tak jsem si tutéž knihu koupila a nad- šeně ji začala číst. Po nějaké době si ji ode mě vypůjčil další můj známý, avšak jak to tak bývá, půjčil, ale nevrátil. Loni jsem náhodou v jednom ostravském antikvariátu ob- jevila velmi podobný titul, navíc za „pár korun“. Jme- nuje se „Léčení minulými životy“, autorem je Richard Webster. Kromě teoretických poznatků dílo obsahuje i pří- běhy několika lidí, kterým poznání jejich minulých ži- votů pomohlo vyřešit něja- ký palčivý problém jejich současného života, ale také metody, jak lze tuto metodu aplikovat. Jedná se, pocho- pitelně, o bezpečné metody, které lze použít v pohod- lí domova. Na podobném principu je založena regres- ní terapie, metoda užívaná v psychologii, založená na řízeném „rozvzpomínání si“ traumatických vzpomínek. Po tomto „rozvzpomenutí si“ se klient s pomocí terapeuta 94 s prožitkem naučí vyrovnat a mělo by dojít k vyřešení či vyléčení jeho potíží. Regresní terapie se zprvu setkala s nadšením a poměr- ně běžně se využívala, ale následně se stala terčem kritiky. Údajně se určitým psychiatrickým organizacím podařilo dokázat, že v řadě případů se u pacientů nejed- ná o jejich „rozvzpomenutí si“ na prožitek, ale o vsuge- rované, tedy falešné vzpo- mínky. Můj názor je takový, že tak jako nikdo nemůže- me zcela jasně vědět, kde v tomto případě leží pravda, nemůžeme ani zcela jistě od- povědět na otázku, co násle- duje po smrti. Každý z nás na tuto otázku může mít jinou odpověď. Hraje v tom roli více faktorů: odkud pochá- zíme, náboženství, vlastní životní zkušenosti, převzaté stereotypní myšlení, duševní a duchovní vyspělost jedin- ce… Toto vše nás ovlivňuje, ať si to připouštíme či niko- liv. Proto je fajn čas od času se umět „zastavit“ a vytvořit si vlastní, ničím nezaujatý n ȸl)ՐѼ锰lٱѻ)Ѥ)AՐє͔5ѱ͕)́թemє