2010 - současnost
J-horror je na ústupu. Celý
asijský horor upadá a to, co
bylo před deseti lety tolik
děsivé a zajímavé, po tom
dnes již neštěkne ani pes.
Noví tvůrci se snaží stále
vydělávat a budovat cosi na
Ichiseho základech, nicméně
žádné jméno těchto pokusů
se nejspíš nikdy nedosta-
ne za hranice země původu,
tak jako díla, která celé toto
asijské hororové šílenství
započala. Nejmodernější ho-
rory se snaží nalákat diváky
do kin za pomocí 3D efektů,
počítačových triků, či zá-
padního stylu vyprávění,
čímž naprosto likvidují to,
co dělalo japonský horor od
období Edo, až po „zlatou
éru“, něčím tak úchvatným a
výjimečným. Existují jakési
pokusy o nové remaky Rin-
gu, nebo Ju-on, každopádně
v tomto případě se nedá říci
nic jiného, než všechna sna-
ha marná.
Není však pravdou, že by
Japonsko neplodilo nové
hororové směry. Po vzoru
úspěšného Tokyo Gore Poli-
ce (2008), vzniká velká řada
parodických splatstick filmů,
které jsou charakteristické
svým znatelně levným zpra-
cováním a mají za účelem
80
diváka pobavit pomocí ex-
trémní, parodické brutality.
I ve 20. století takřka ne-
známý sub-žánr found foota-
ge, dostává v Japonsku svůj
malý prostor, každopádně o
žádném z příspěvků do výše
zmíněných kategorií, nemů-
žeme mluvit, jako o úspěš-
ném. Existuje několik málo
hororů různých sub-žánrů,
jejichž popularita se dostala
i za hranice země původu,
kupříkladu Akmareul boat-
tda (2010), Cold Fish (2010),
Dream Home (2010), Sector
7 (2011), nicméně úspěch
těchto filmů se nedá ani v
nejmenším srovnat s tím, co
přišlo o deset let dříve.