ménou jen malých nezávis-
lých společností, ale začnou
je ve velkém plodit nemalé
filmové společnosti, jako
Toei, nebo Nikkatsu a pinku,
tak dostává nový a nezamě-
nitelný rozměr, v jehož čele
stojí jména jako Kōji Waka-
matsu, Noboru Tanaka, Ya-
suharu Hasebe a také Oniro-
ku Dan, což byl nejslavnější
spisovatel SM románů v
Japonsku a mnohé jeho kni-
hy byly zfilmovány a řazeny
právě do pinku kategorie.
Kupříkladu snad nejznámější
pinku příběh Hana to hebi,
který byl zfilmován hned
několikrát. Japonský expoi-
tation byl ale stále v raném
stádiu. Takřka vždy se děj
filmů motal okolo sexuálního
násilí (BDSM a znásilňování)
a různých fetišů. Snímky byly
o nadřazenosti mužů vůči že-
nám a o nejtajnějších erotic-
kých fantaziích mužů v tolik
upjaté a konzervativní spo-
lečnosti. Proto také většina
pinku snímků zobrazovala
submisivní ženy, jež jsou
týrány a ponižovány domi-
nantními muži, avšak oprav-
dické gore-expolitation, jak
jej známe dnes ze západních
zemí, mělo v Japonsku v le-
tech sedmdesátých, ještě
několik roků čas. Výjimkami
se staly filmy, jako Zeroka
no onna: Akai wappa (1974)
nebo Tokugawa onna keibat-
su-emaki: Ushi-zaki no kei
(1976), které se již tehdy pri-
márně věnovaly gore.
I hongkongská kinematogra-
fie se začala aktivněji věno-
vat hororu. Typickými příkla-
dy hongkongského hororu 70
let, byly nízkorozpočtové,
brutální okultní a zaklínač-
ské filmy s jistým religionis-
tickým podtextem, nebo tak-
též velmi laciné monster/eco
horory na způsob japonských
kaiju.
Článok by
Joey Lucas
37