Významným mezníkem ja-
ponského hororu se stává
jméno Nobuo Nakagawa.
Ten je ve své době nejplod-
nějším režisérem hororu v
Japonsku a jeho filmové kai-
dany, většinou pod záštitou
producenta Mitsugu Ôkury
jsou populární do dnešních
dnů. Má na svědomí nejeden
pověstný kaidan, kupříkla-
du: Kaidan Kasane-ga-fuchi
(1957), Borei kaibyo yashiki
(1958), nebo horor s upírskou
tématikou Onna kyuketsu-
ki (1959), ale hlavně nej-
známější zfilmovanou verzi
nejslavnějšího hororového
příběhu ze všech příběhů v
Japonsku - Tokaido Yotsu-
ya kaidan (1959), které se
dodnes považuje za nejzdaři-
lejší filmovou adaptaci toho-
to díla vůbec.
1960 - 1969
Pro vývoj japonského hororu,
tak důležité desetiletí neod-
startoval nikdo jiný, než teh-
dejší hororový guru Nobuo
Nakagawa se svým dodnes
populárním Jigoku (1960).
Přesuneme-li se z Japonské-
ho souostroví na pevninu,
tak v témže roce vzniká re-
voluční a vůbec první jiho-
korejská hororová filmařina
Hanyo, která za sebou ne-
chala vlnu pobouření i nepo-
chopení.
34
Nobuo Nakagawa
Přelomovým se však stává
rok 1964, kdy přicháze-
jí na svět dva vůbec nej-
známější filmové kaidany
20. století. Prvním je série
tradičních nadskutečných
povídek Kwaidan od Masa-
ki Kobayashiho na motiv
Hearnaových sbírek, druhým
je Onibaba režiséra Kane-
ta Shinda zakládající se na
budhistických podobenst-
vích. Oba dva snímky patří
mezi nejkultovější základy
japonského filmu obecně.
Rok 1964 však nebyl přelo-
mový jen v rámci kaidanu.
Objevují se totiž soft-ero-
tická provokativní díla, jako
Suna no onna a zejména
Hakujitsumu, které je vol-