nutně hororem. Kaidany jsou
příběhy, které mají jistý po-
divný, nebo mystický nádech
a není jejich cílem vždy
vyvolávat negativní emoce.
Odkud se ale kaidan vzal?
Kaidan vychází ze staré
japonské hry, právě z období
Edo nazývána Hyakumono-
gatari. Ta spočívala v tom,
že se sesedne velká skupina,
až sta lidí do kruhu, připraví
v něm sto svíček a navzájem
si vykládají strašidelné his-
torky a po skončení příběhu
je vždy zhasnuta jedna
svíčka. Jakmile se zhasnou
všechny svíčky, měl by se ve
středu kruhu objevit duch-
yūrei. Původ této hry je ne-
známý, avšak věří se, že jde
o výmysl samurajů, kterým
sloužila, jako test odvahy.
Kaidan se dostal do
podvědomí za pomocí lit-
eratury, divadelních her
kabuki i typických japon-
ských dřevorytů ukiyo-e,
které zobrazovaly, jak výjevy
mýtické, tak i ty násilné a
perverzní sodomitské.
Yūrei dostali svůj typický
vzhled, ala žena s dlouhý-
mi černými vlasy v bílém
pohřebním kimonu.
Nejznámějšími příběhy z to-
hoto období se stala divadel-
70
ní hra Yotsuya Kaidan (1825)
od Tsuruyi Nanobokua, ane-
bo známý příběh Botan Doro,
který se v 17. století v Japon-
sku dostal do podvědomí
díky překladu z čínského
románu Jiandeng Xinhua
(1378) a v hávu divadla ka-
buki se příběh představil, až
v roce 1892.
Neopomenutelným
literárním zástupcem asi-
jského světa děsu je Ugetsu
Monogatari (1776) - sbír-
ka devíti nadpřirozených
příběhů, z velké části
převzatých z japonského a
čínského folklóru, jenž nap-
sal japonský spisovatel Ueda
Akinari, a která se stala
výchozím bodem japonského
hororu v literatuře. Povídky
jsou nepředvídatelné, jsou
srovnávány s díly Edgara Al-
ana Poea a v Japonsku je na
ně pohlíženo, jako na hrdost
národa.
Dalšími literárními díly z
hororového žánru jsou sbírky
řeckého spisovatele Lafca-
dio Hearna (známý též po
převzatém jméně Koizumi
Yakumo) - Kwaidan: Sto-
ries and Studies of Strange
Things (1904), nebo díla
Edogawy Ranpy, zaměřující
se na temnou beletrii, či
Jun’ichira