Lucie
ˇ
Simková
1. Jaký to byl pocit, když jsi vyhrála?
Šok, protože jsem to nečekala a
přála jsem to někomu jinému. Pak
chvilkový nával štěstí a následovalo hrozné zklamání.
2. Jaké pocity jsi zažívala před, při
a po vystoupení? Bylo to něco jiného než co normálně zažíváš při
show, které děláš?
Jsem trémistka, neumím si připravovat choreografie dopředu, jedu
vždy víceméně improvizace, takže
stres, nervy, pocit “cotadysakradělam” před vystoupením. Během vystoupení to bylo ještě horší, klepaly
se mi ruce a bylo mi zle od žaludku.
A po vystoupení ve finále trošičku
naštvání ze zkažené hudby, což u ž
asi každy ví... Se show se to samo-
zřejmě srovnat nedá, tam člověk ví,
že vystupuje před lidmi, kteří tomu
nerozumí, někdy vidí PD poprvé v
životě, takže tréma není tak velká.
3. Co ti vítězství dalo a vzalo?
Pomohlo mi v tom, že lidé kolem
mě začali vnímat, že to , co dělám,
myslím vážně (hodně lidí kolem
mě mne znalo z dřívějších dob, a
mysleli si, že je to opět jen nějaký
euforický záchvat toho, co chci
dělat). Vzalo mi naivní představu o
přejícnosti lidi v ČR, což je ve finále
ale asi také přínos ;)
4. V čem se tvůj život změnil –
zlepšil / zhoršil?
Zlepšil se pracovně samozřejmě,
ale na to měla spíš vliv účast v souteži CSMT.
5. Máš ještě ambice na mistrovství
soutěžit?
Ne.
6. Proč tento rok
nejdeš soutěžit na
mistrovstí?
Min. rok jsem se
rozhodla, ze se už
žádné pole dancové soutěže nezúčastním. Loni
jsem šla jen tak z
hecu, zkusit svoji
první soutěž v
živote, a zjistila
jsem, že nejsem
soutežní typ. MS
mě v tom utvrdilo
:)
7. Kdo je ti podle
tebe samotné největší konkurencí?
Moje tělo. Stárnu a
pomalu se rozpadám :D
8. Je na tebe kvůli
vítězství v mistrovství vyvíjen větší
tlak, větší očekávání například na
vystoupení nebo na hodinách,
které učíš?
Co se týče hodin, to netuším. Začala jsem pořádně učit znovu až
v březnu tohoto roku. Co se týče
vystoupení, to sama nedokážu odhadnout, většinou vystupuju pro
lidi ”laiky”, kteří tomu stejně moc
nerozumí.
9. Kdyby ses mohla vrátit zpět, co
bys tehdy na své sestavě změnila?
Tak asi vše. Těžko jsem se připravovala na jedné tyči 2,6m doma, tudíž mě v divadle zaskočil spin. Semifinálové kolo pro me byla čistá
improvizace, naučený jsem měla
jen přechod z Janeira do Rainbow
marchenka, který se mi ale ve finále tedy asi vyplatil...
10. V čem jsi nyní jiná než tehdy?
Jsem méně naivní a vice asertivní.
11. Kam by ses chtěla posunout,
co bys chtěla lidem v ČR ještě ukázat?
Tak stále lidem ukazovat, že pole
dance je náročný a kreativní sport.
Posunout se chci už jen pracovně,
a vzhledem k tomu, že mi bude příští rok 30, začínám myslet i na trochu jiné věci :)
Autorka článku:
Monika Kozlerová