Obr. 4 Princezna v Temlově opeře Kocour v botách v ND Brno, foto archiv ND Brno.
americkou pěvkyni, která mne fascinuje hlaso-
vou přirozeností a lehkostí. Je to vlastně můj
hlasový obor, řadím se mezi soprány lyrico
leggero, tedy lehké lyrické hlasy s možností
koloratury. V repertoáru je mi nejblíže Mozart
nebo Bellini. Díla těchto dvou autorů také
momentálně patří k mým preferovaným: moc
ráda bych si zazpívala Julii v Belliniho opeře
I Capuleti e i Montecchi.
Ve Spoletu jste nastudovala postavu Violetty
ve Verdiho La Traviatě, není toto role, po které
většina zpěvaček touží?
Ano, byla to nejúžasnější zkušenost! Ale zcela
po pravdě, i když jsem nesmírně vděčná za tu
příležitost, myslím, že na tuto roli mám ještě
čas. Je nesmírně náročná nejen pěvecky, ale
rovněž emocionálně a dramaticky. Prochází
obrovským psychologickým vývojem od leh-
komyslné kurtizány přes zamilovanou ženu až
po postavu, přinášející vlastní oběť pro štěstí
druhého. I pěvecky je postava nesmírně ná-
ročná, protože v sobě obsahuje vlastně tři pě-
vecké obory: na začátku je čistě koloraturní,
pak ve 2. dějství je lyrická a v závěru, v němž
umírá, je part vygradován velmi dramaticky.
A na takovou interpretaci nestačí jen výbor-
ná technika a herecké nadání: nutná je i větší
životní zkušenost, teprve tehdy bude Violetta
stoprocentně uvěřitelná.
Zmiňovala jste zde řadu zahraničních úspěchů
– jak je tomu v domácím prostředí? Kde vás mů-
žeme slyšet?
Domácích příležitostí dosud nebylo tolik, což
je ale logické vzhledem k tomu, že jsem získala
příležitosti zahraniční. Nicméně na domácí vy-
stupování rozhodně nerezignuji, naopak! Jsem
totiž vychovaná k patriotismu, jsem hrdá na to,
že jsem Češka! V tomto ohledu na mne měla
76–77