Opus musicum 1/2019 | Page 78

Obr. 4 Princezna v Temlově opeře Kocour v botách v ND Brno, foto archiv ND Brno. americkou pěvkyni, která mne fascinuje hlaso- vou přirozeností a lehkostí. Je to vlastně můj hlasový obor, řadím se mezi soprány lyrico leggero, tedy lehké lyrické hlasy s možností koloratury. V repertoáru je mi nejblíže Mozart nebo Bellini. Díla těchto dvou autorů také momentálně patří k mým preferovaným: moc ráda bych si zazpívala Julii v Belliniho opeře I Capuleti e i Montecchi. Ve Spoletu jste nastudovala postavu Violetty ve Verdiho La Traviatě, není toto role, po které většina zpěvaček touží? Ano, byla to nejúžasnější zkušenost! Ale zcela po pravdě, i když jsem nesmírně vděčná za tu příležitost, myslím, že na tuto roli mám ještě čas. Je nesmírně náročná nejen pěvecky, ale rovněž emocionálně a dramaticky. Prochází obrovským psychologickým vývojem od leh- komyslné kurtizány přes zamilovanou ženu až po postavu, přinášející vlastní oběť pro štěstí druhého. I pěvecky je postava nesmírně ná- ročná, protože v sobě obsahuje vlastně tři pě- vecké obory: na začátku je čistě koloraturní, pak ve 2. dějství je lyrická a v závěru, v němž umírá, je part vygradován velmi dramaticky. A na takovou interpretaci nestačí jen výbor- ná technika a herecké nadání: nutná je i větší životní zkušenost, teprve tehdy bude Violetta stoprocentně uvěřitelná. Zmiňovala jste zde řadu zahraničních úspěchů – jak je tomu v domácím prostředí? Kde vás mů- žeme slyšet? Domácích příležitostí dosud nebylo tolik, což je ale logické vzhledem k tomu, že jsem získala příležitosti zahraniční. Nicméně na domácí vy- stupování rozhodně nerezignuji, naopak! Jsem totiž vychovaná k patriotismu, jsem hrdá na to, že jsem Češka! V tomto ohledu na mne měla 76–77