Opus musicum 1/2019 | Page 48

Ve stejné poloze jako mužský citát navíc zaznívá vzestupná kvarta hajného Sladečka 30 d d g g. Aktivní hudební slyšení Janáček nazna- čuje v témže fejetonu také poznámkou následující po nápěvcích Demänovských jeskyní: „Jak vložil bych rád do ní [tj. přírody] melodii tak nekonečnou, hrůzostrašnou, jak ji tká hustá tma […]!“ 31 Slovesem „vložit“ sám sebe vykresluje spíše jako tvůrce než jako pouhého pozo- rovatele.   Ve fejetonu Mo-ra-va-ny! Mo-rawaan! jsou dokonce intervaly nápěvků podstatné pro význam sdělení. Janáček celý text otevírá zázna- mem řeči průvodčího, který ohlašuje stanici česky a německy; české „Moravany“ je zapsáno na tónech rozloženého sextakordu Des dur v os- minových hodnotách, německé „Morawaan“ je uvozeno klesající velkou septimou. Janáček, jehož zájem o mluvenou řeč se pojil s vlastenecký- mi postoji, melodii obou nápěvků komentuje a uvozuje tím pozdější odstavce o vídeňské premiéře Její pastorkyně v německém překladu: „Jak odlišně tu probleskl ‚duch‘ obou jazyků. Naše rčení srovnáno v tónech teplého trojzvuku des-f-as. Německé rčení zarylo se do téhož trojzvuku tvr- dě a drsně septimovým nelibozvukem; třetí slabiku rozmáčklo a poslední odtrhlo; lahodu prvých dvou smlelo v mručení.“ 32 Protiklad konsonance versus disonance a pravidelného versus nepravidelného rytmu se stá- vá základem pro subjektivní hodnocení obou jazyků, v němž se odráží Janáčkova protiněmecká orientace. Jestliže některé záznamy nápěvků mohly alespoň přibližně zachycovat reálný zvuk, v tomto případě je míra osobního zaujetí nepřehlédnutelná: Janáček do melodií vkládá to, co koresponduje s jeho postojem, a prostřednictvím hudby vyjadřu- je vlastní stanovisko. Zde už mluvu nezaznamenává, ale interpretuje.   Jiným projevem hudební stylizace je zakotvení určitých nápěvků v tó- nině, nebo alespoň jejich seskupování kolem tónového centra. V kom- binacích jednohlasých nápěvků může takové centrum pochopitelně vzniknout i náhodou a z různorodosti melodií se nezdá, že by Janáček o „tonalitě“ svých fejetonů běžně uvažoval. Náznak tonálního ukotvení lze nicméně vidět ve výše zmiňovaném fejetonu Studánky, v němž se několik nápěvků (sebraných mimochodem v tentýž den) pohybuje ko- lem tónu d. Skladatelská představivost mohla převládnout i ve starším fejetonu Jaro, kde po sobě následuje šest nápěvků kosího zpěvu v tóni- ně A lydické (resp. A dur – rozhodující čtvrtý stupeň se objevuje pouze v jednom z těchto příkladů): některé z nich jsou pouze rozloženými akordy, jiné obsahují i melodické tóny. 46–47 30 Janáček tak označuje hajného Vincence Sládka, a to jak v zápisnících, tak ve fejetonech. 31 Janáček, L.: Literární dílo I, op. cit., s. 510. 32 Tamtéž, s. 444.