Ve stejné poloze jako mužský citát navíc zaznívá vzestupná kvarta
hajného Sladečka 30 d d g g. Aktivní hudební slyšení Janáček nazna-
čuje v témže fejetonu také poznámkou následující po nápěvcích
Demänovských jeskyní: „Jak vložil bych rád do ní [tj. přírody] melodii
tak nekonečnou, hrůzostrašnou, jak ji tká hustá tma […]!“ 31 Slovesem
„vložit“ sám sebe vykresluje spíše jako tvůrce než jako pouhého pozo-
rovatele. Ve fejetonu Mo-ra-va-ny! Mo-rawaan! jsou dokonce intervaly
nápěvků podstatné pro význam sdělení. Janáček celý text otevírá zázna-
mem řeči průvodčího, který ohlašuje stanici česky a německy; české
„Moravany“ je zapsáno na tónech rozloženého sextakordu Des dur v os-
minových hodnotách, německé „Morawaan“ je uvozeno klesající velkou
septimou. Janáček, jehož zájem o mluvenou řeč se pojil s vlastenecký-
mi postoji, melodii obou nápěvků komentuje a uvozuje tím pozdější
odstavce o vídeňské premiéře Její pastorkyně v německém překladu:
„Jak odlišně tu probleskl ‚duch‘ obou jazyků. Naše rčení srovnáno v tónech
teplého trojzvuku des-f-as. Německé rčení zarylo se do téhož trojzvuku tvr-
dě a drsně septimovým nelibozvukem; třetí slabiku rozmáčklo a poslední
odtrhlo; lahodu prvých dvou smlelo v mručení.“ 32 Protiklad konsonance
versus disonance a pravidelného versus nepravidelného rytmu se stá-
vá základem pro subjektivní hodnocení obou jazyků, v němž se odráží
Janáčkova protiněmecká orientace. Jestliže některé záznamy nápěvků
mohly alespoň přibližně zachycovat reálný zvuk, v tomto případě je
míra osobního zaujetí nepřehlédnutelná: Janáček do melodií vkládá
to, co koresponduje s jeho postojem, a prostřednictvím hudby vyjadřu-
je vlastní stanovisko. Zde už mluvu nezaznamenává, ale interpretuje.
Jiným projevem hudební stylizace je zakotvení určitých nápěvků v tó-
nině, nebo alespoň jejich seskupování kolem tónového centra. V kom-
binacích jednohlasých nápěvků může takové centrum pochopitelně
vzniknout i náhodou a z různorodosti melodií se nezdá, že by Janáček
o „tonalitě“ svých fejetonů běžně uvažoval. Náznak tonálního ukotvení
lze nicméně vidět ve výše zmiňovaném fejetonu Studánky, v němž se
několik nápěvků (sebraných mimochodem v tentýž den) pohybuje ko-
lem tónu d. Skladatelská představivost mohla převládnout i ve starším
fejetonu Jaro, kde po sobě následuje šest nápěvků kosího zpěvu v tóni-
ně A lydické (resp. A dur – rozhodující čtvrtý stupeň se objevuje pouze
v jednom z těchto příkladů): některé z nich jsou pouze rozloženými
akordy, jiné obsahují i melodické tóny.
46–47
30 Janáček tak označuje
hajného Vincence Sládka,
a to jak v zápisnících, tak
ve fejetonech.
31 Janáček, L.: Literární dílo I,
op. cit., s. 510.
32 Tamtéž, s. 444.