Opus musicum 1/2019 | Page 11

STUDIE obrazů zámku v Roudnici nad Labem. Centrální výjevy představuje ukřižování; po stranách jsou namalovány alegorické postavy, nad nimiž jsou umístěna i funkční okénka podporující hypotézu o užití této efemérní stavby k dramatickým produkcím. 12 Podrobný popis včetně vizualizace přináší Kendrick, R. L., op. cit., s. 10–44, 70. 13 Smither, Howard: The Italian oratorio and sepolcro in Vien- na. In: Stanley Sadie (ed.), The New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. 18, London, 2001, s. 511. 14 Schnitzler, Rudolf: The sacred dramatic music of Antonio Draghi. University of North Carolina, Chapel Hill 1984, s. 103. 15 Boetzkes, Manfred: Burnacini, Ludovico Ottavio. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians, vol. 4, London, 2001, s. 638, dále Biach–Schiffmann, Flora: Giovanni und Ludovico Burnacini: Theater und Feste am Wiener Hof. Krystall- -Verlag, Wien, 1931, příloha – seznam prací. 16 Typickým příkladem je sepolkro Nicola Minata a An- tonia Draghiho Il Terremoto (Zemětřesení) z roku 1682 vyprávějící nejen o chvění země a zatmění nebes po Kristově posledním výde- chu, ale i o událostech, které celému výjevu předcházely, viz A-Wn, Mus. Hs. 16852. 17 Odkazy na příslušné pasáže Písma svatého a jiných rele- vantních duchovních textů se objevují i v některých dalších dochovaných tištěných libretech sepolker, zejména z první poloviny 18. století. sepolker, a tím pádem i centrálních výjevů kulisových Božích hrobů, vycházela z pašijí, vzácněji ze Starého zákona. Text je nejčastěji zalo- žen na vypjatých kontrastech a paralelách mezi předpověďmi Kristova konce a skutečnými událostmi souzení Spasitele, bičování, křížové ces- ty a smrti. Někdy byla vybrána samostatná událost spjatá s ukřižová- ním jako centrální námět sepolkra, přičemž dílo samotné pojednává umučení Spasitele v širších souvislostech. 16 V německých sepolkrech pro arcivévodkyni Marii Antonii Habsburskou (1669–1692) jsou, opro- ti Minatovým italským sepolkrům pro císařovnu vdovu a Leopolda I., příslušné biblické pasáže v tištěných libretech uváděny podrobnými odkazy na verše a kapitoly Písma svatého, neboť v těchto dílech, jak bude pojednáno dále, má důležitou roli také didaktický podtext. Tuto skutečnost odborná literatura doposud opomíjela. 17 Hlavním úkolem textů ale vždy zůstává meditace nad utrpením Krista, hříchy lidstva a smyslem Spasitelovy oběti. Klíčové je afektové působení na člově- ka vyvolané nejen samotnou vizuální složkou (podoba Božího hrobu a scénická akce jsou doložitelné poznámkami v tištěných libretech), 18 ale zejména dramatickým zhudebněním textů dvorních básníků, pro něž je charakteristické hojné používání ariózních pasáží, dialogů mezi sólistou a skupinami zpěváků, duet, trií, ansámblů v závěrech i zvu- komalebných efektů. Posluchač byl do děje vtahován prostřednictvím připomínání své hříšnosti a podílu na Kristových mukách; nezřídka se text obrací k divákům přímo. 19 Z hlediska obsazení a námětu lze dělit sepolkra na kontemplativní a dramatická. První skupina zahrnu- je díla, jejichž úkolem je zmiňovaná meditace nad pašijovými tématy a převaha alegorických postav. Sepolkra dramatická obsahují výrazněj- ší dramatický moment – ať už zápas o lidskou duši, či skutečné líče- ní biblických událostí s převahou reálných postav. Oba dva prvky se však v těchto skladbách často prolínají. 20 I přesto, že se jedná o díla s duchovní tématikou, lze v nich místy nalézt zakomponované odkazy na aktuální politické a společenské dění. 21   Pro Svatý týden na vídeň- ském dvoře komponovali svá díla kapelníci, popř. vicekapelníci císaře i císařovny vdovy. První sepolkra zhudebnil kapelník císaře Ferdinanda III. Giovanni Valentini (c. 1582–1649) ve 40. letech 17. století. Dále to byli Giovanni Felice Sances (1600–1679), Pietro Andrea Ziani (1616–1684), Johann Heinrich Schmelzer (1620/23–1680), Giovanni Battista Pederzuoli (?–1691), Marc'Antonio Ziani (1653–1715) i císař Leopold I. 22 Vrcholná sepolkra poslední třetiny 17. století pocházejí z pera skladatele Antonia Draghiho (c. 1634–1700) a libretisty Nicola Minata (c. 1627–1698), kteří spolupracovali se zmiňovaným divadel- ním architektem Burnacinim. Sepolkra, na rozdíl od postních oratorií určených pro privátní kaple císařovny vdovy a císaře, měla v mnoha opus musicum 1/2019