STUDIE
obrazů zámku v Roudnici
nad Labem. Centrální
výjevy představuje ukřižování;
po stranách jsou namalovány
alegorické postavy, nad
nimiž jsou umístěna i funkční
okénka podporující hypotézu
o užití této efemérní stavby
k dramatickým produkcím.
12 Podrobný popis včetně
vizualizace přináší Kendrick,
R. L., op. cit., s. 10–44, 70.
13 Smither, Howard: The Italian
oratorio and sepolcro in Vien-
na. In: Stanley Sadie (ed.),
The New Grove Dictionary of
Music and Musicians, vol. 18,
London, 2001, s. 511.
14 Schnitzler, Rudolf: The
sacred dramatic music of
Antonio Draghi. University of
North Carolina, Chapel Hill
1984, s. 103.
15 Boetzkes, Manfred:
Burnacini, Ludovico Ottavio.
In: Sadie, Stanley (ed.): The
New Grove Dictionary of
Music and Musicians, vol. 4,
London, 2001, s. 638,
dále Biach–Schiffmann,
Flora: Giovanni und Ludovico
Burnacini: Theater und Feste
am Wiener Hof. Krystall-
-Verlag, Wien, 1931, příloha
– seznam prací.
16 Typickým příkladem je
sepolkro Nicola Minata a An-
tonia Draghiho Il Terremoto
(Zemětřesení) z roku 1682
vyprávějící nejen o chvění
země a zatmění nebes
po Kristově posledním výde-
chu, ale i o událostech, které
celému výjevu předcházely,
viz A-Wn, Mus. Hs. 16852.
17 Odkazy na příslušné pasáže
Písma svatého a jiných rele-
vantních duchovních textů se
objevují i v některých dalších
dochovaných tištěných
libretech sepolker, zejména
z první poloviny 18. století.
sepolker, a tím pádem i centrálních výjevů kulisových Božích hrobů,
vycházela z pašijí, vzácněji ze Starého zákona. Text je nejčastěji zalo-
žen na vypjatých kontrastech a paralelách mezi předpověďmi Kristova
konce a skutečnými událostmi souzení Spasitele, bičování, křížové ces-
ty a smrti. Někdy byla vybrána samostatná událost spjatá s ukřižová-
ním jako centrální námět sepolkra, přičemž dílo samotné pojednává
umučení Spasitele v širších souvislostech. 16 V německých sepolkrech
pro arcivévodkyni Marii Antonii Habsburskou (1669–1692) jsou, opro-
ti Minatovým italským sepolkrům pro císařovnu vdovu a Leopolda I.,
příslušné biblické pasáže v tištěných libretech uváděny podrobnými
odkazy na verše a kapitoly Písma svatého, neboť v těchto dílech, jak
bude pojednáno dále, má důležitou roli také didaktický podtext. Tuto
skutečnost odborná literatura doposud opomíjela. 17 Hlavním úkolem
textů ale vždy zůstává meditace nad utrpením Krista, hříchy lidstva
a smyslem Spasitelovy oběti. Klíčové je afektové působení na člově-
ka vyvolané nejen samotnou vizuální složkou (podoba Božího hrobu
a scénická akce jsou doložitelné poznámkami v tištěných libretech), 18
ale zejména dramatickým zhudebněním textů dvorních básníků, pro
něž je charakteristické hojné používání ariózních pasáží, dialogů mezi
sólistou a skupinami zpěváků, duet, trií, ansámblů v závěrech i zvu-
komalebných efektů. Posluchač byl do děje vtahován prostřednictvím
připomínání své hříšnosti a podílu na Kristových mukách; nezřídka
se text obrací k divákům přímo. 19 Z hlediska obsazení a námětu lze
dělit sepolkra na kontemplativní a dramatická. První skupina zahrnu-
je díla, jejichž úkolem je zmiňovaná meditace nad pašijovými tématy
a převaha alegorických postav. Sepolkra dramatická obsahují výrazněj-
ší dramatický moment – ať už zápas o lidskou duši, či skutečné líče-
ní biblických událostí s převahou reálných postav. Oba dva prvky se
však v těchto skladbách často prolínají. 20 I přesto, že se jedná o díla
s duchovní tématikou, lze v nich místy nalézt zakomponované odkazy
na aktuální politické a společenské dění. 21 Pro Svatý týden na vídeň-
ském dvoře komponovali svá díla kapelníci, popř. vicekapelníci císaře
i císařovny vdovy. První sepolkra zhudebnil kapelník císaře Ferdinanda
III. Giovanni Valentini (c. 1582–1649) ve 40. letech 17. století. Dále
to byli Giovanni Felice Sances (1600–1679), Pietro Andrea Ziani
(1616–1684), Johann Heinrich Schmelzer (1620/23–1680), Giovanni
Battista Pederzuoli (?–1691), Marc'Antonio Ziani (1653–1715) i císař
Leopold I. 22 Vrcholná sepolkra poslední třetiny 17. století pocházejí
z pera skladatele Antonia Draghiho (c. 1634–1700) a libretisty Nicola
Minata (c. 1627–1698), kteří spolupracovali se zmiňovaným divadel-
ním architektem Burnacinim. Sepolkra, na rozdíl od postních oratorií
určených pro privátní kaple císařovny vdovy a císaře, měla v mnoha
opus musicum 1/2019