ale jednu věc – po narození syna už si tyto
otázky nekladu.
Svatba proběhla v kostele. Jak významnou
roli hraje ve vašem životě víra?
Já nejsem věřící a ani pokřtěná. Můj manžel je
pokřtěný. Moc mě potěšil náš oddávající farář Anton Kasan, který říká, že má rád nevěřící stejně jako věřící. Nicméně je pro mě víra
v životě důležitá, je to ale víra v sebe, ve své
schopnosti a samozřejmě víra a důvěra v rodinu. Důvěra, která se těžko získává zpátky,
když je jednou narušena.
Necháte syna pokřtít?
Nechali jsme ho pokřtít už v září. Po zkušenosti se svatbou jsme si říkali, že už tyto věci
nechceme komunikovat do médií. Protože to
ale už proběhlo, tak s tím teď nemáme problém. Kmotrou byla manželova sestra a kmotrem byl nejlepší kamarád mého manžela
Martin Nejedlý.
Váš manžel už za sebou jedno manželství
měl. Žárlila jste někdy na jeho minulost?
Určitě je jeho minulost delší než ta moje, takže
mi hlavou proběhla a byla jsem zvědavá, ale
můj manžel se staví ke své minulosti striktně.
Pro něj je to minulost, která ho nezajímá, zajímá ho naše společná budoucnost. On udělal
za svou minulostí, ať už byla jakákoli, tlustou
čáru, takže mě ani nenapadá se na ni ptát.
I když v dnešní době věkové rozdíly nic neznamenají, přece jen mě napadá otázka,
jaké společné koníčky máte?
Momentálně je naším největším koníčkem náš
syn, kterému se hodně věnujeme. Přemýšlím
nad tím, jestli je potřeba mít společné koníčky.
Můj muž má rád fotbal, který já příliš nemusím,
ale když hraje jeho tým, tak se někdy přijdu
podívat. On zase nemusí divadlo, navzdory
tomu se mnou občas do divadla zajde. Není
potřeba, abychom dělali všechno společně. Co
máme ale určitě společné, je zájem o politiku.
Každý ale trochu z jiného pohledu.
Vystudovala jste práva, proč jste u profese
nezůstala?
Právu jsem se trochu věnovala bezprostředně
po studiích, ale cítila jsem, že to pro mě není to
pravé. Deset let jsem závodně dělala sportovní
gymnastiku, tak jsem si na gymnáziu myslela,
že se vydám touto cestou a vystuduji Fakultu
tělovýchovy a sportu, obor Sportovní management. Ale v posledním ročníku na gymnáziu
mi zjistili problém se zády, takže jsem řešila, co
dál. Věděla jsem, že chci studovat obor, který
mi i po pěti letech umožní se rozhodnout. Volila jsem mezi ekonomií a právy. Práva mi připadala bližší, volba padla na ně a nelituji toho. Je
to vzdělání, které se neztratí, právo nás obklopuje na každém kroku. Věnovala jsem se hlavně pracovnímu a obchodnímu právu, ale tehdy
mě to nenaplňovalo. Dělalo mi velký problém
sedět celý den nad smlouvami.
2016|leden
41