Z
Zažily jste v poslední době něco úplně
nového?
J: Já zažila několik zásadních věcí v osobním životě. Dokázala jsem si, že když na
to přijde a je to potřeba, jsem schopná
se za sebe postavit. Po delší době jsem
přišla na to, co chci momentálně opravdu
žít, jaký život mít, abych byla spokojená.
Když jsem se v tomto smyslu srovnala
a otevřela se mnoha novým soukromým
věcem, zanedlouho poté začaly přicházet
i zajímavé pracovní nabídky. Potvrdila se
mi stará známá pravda – když člověk zapracuje sám na sobě a je k sobě upřímný
a zároveň na sebe maximálně náročný,
v dobrém se mu taková práce a úsilí vrátí.
Doporučila bych to všem. Zjistěte, co vám
v životě dělá opravdu dobře a co vám naopak vůbec dobře nedělá. A tím se pak
v každé situaci a za jakýchkoliv okolností
řiďte. Nešroubujte se násilně do něčeho,
co sami nechcete, a nenechte se do ničeho šroubovat ani nikým jiným.
S: Všechno letí tak zběsile rychle, že ani
nemám čas zastavit se, ohlédnout se a rekapitulovat. Nenudila jsem se ani chvilku, ale
to vlastně v mém případě není není vůbec
nové, tak to mám snad od narození. Nově
jezdím na chalupu, kterou jsme si s Karlem (Vágnerem ml., manželem – pozn.
red.) pořídili za Prahou. Jenže ani tam se
mi zatím nedaří úplně vypnout, pořád jsem
v mírném napětí. Myslím, že s tímhle mým
permanentním stresem souvisí i to, že jsem
letos byla docela dost nemocná. Musím
zmírnit tempo, nějak se to musím naučit,
jinak mi z toho hrábne.
Simono, ale aspoň trochu času na sebe
jsi snad měla.
S: Začala jsem intenzivně běhat, úplně
jsem tomu propadla. Jenže, jak nejsem
zvyklá dělat cokoli jen napůl, tak jsem od
začátku běhala velké vzdálenosti a vybírala si obtížné trasy, protože běhání je jediná činnost, kdy dokážu úplně vypnout
hlavu, odložím telefon a soustředím se jen
na pohyb. Jenže to bych nebyla já, aby to
nemělo komplikaci. Běhala jsem tak urputně, až jsem si přivodila únavovou zlomeninu lýtkové kosti, o které jsem navíc
dlouho neměla tušení, asi pět týdnů. Myslela jsem si, že mě jen z běhání bolí noha.
Tělo si ale prostě řeklo: „Dost!“
J: Jestli do toho mohu vstoupit, tak z mého
pohledu musí být fyzická aktivita doplněna i tou správnou a odpovídající činností
psychickou. Prostě něco dělat s tělem, ale
zároveň umět správně poslouchat i svou
duši. Já vím, teď to zní banálně, ale nenaděláš nic, prostě to tak je a funguje to
spolehlivě. Životní lehkost a nadhled jsou
hodně důležité, aspoň pro mě čím dál víc.
Co zdravá životospráva?
J: To, co a kdy jím, se už snažím hlídat,
i když to je s mou profesí někdy hodně
náročné. StarDance je fakt zápřah, potřebuju na něj hodně energie, takže se
snažím žít zdravě. Od konce léta, kdy
jsme začali trénovat, jsem se třeba skoro
nenapila alkoholu. Se spánkem to už je
horší, mám dost velký deficit. Nemůžu se
dočkat, až se pořádně vyspím, což se mi
doufám povede o Vánocích. Na druhou
stranu spánek za určité věci mileráda obětuju, fyzická únava není nic strašného.
S: Na zdravou životosprávu si začínám
zvykat. Začala jsem tím, že jsem obešla
několik doktorů, u nichž jsem nebyla ani
nepamatuju. Nic mě netrápí, jen jsem si
prostě řekla, že je nejvyšší čas podstoupit několik preventivních prohlídek a vyšetření. Třeba návštěvu zubaře jsem taky
dost dlouho odkládala. Najednou mi totiž došlo, že jsem samu sebe odstavila
na poslední kolej a v kolotoči práce-děti-práce-děti na sebe úplně zapomínala.
Dětem připravím snídani, ale tu pro sebe
už nestihnu. Vůbec nechápu, jak to dělají ostatní ženy. Pro mě už jen vypravit
a odvést kluky do školky bývá nadlidský
výkon. Všechno musím stihnout za hodinu a ještě přitom myslet na sebe? Ani náhodou! V půl jedenácté si vzpomenu, že
jsem ještě nic nejedla, tak do sebe aspoň
naliju kávu. A toto se s železnou pravidelností opakuje. Jsem hrozný chaotik, chaos
mám úplně ve všem, v účetnictví, v šatníku, takže i v životosprávě. Teď se už delší
dobu snažím dát všemu řád.
A co pro to konkrétně děláš, Simono?
s: Tím, že do školky už kromě staršího
Maxe začal chodit i mladší Bruno, se toho
pro mě, myslím, dost změní. Od devíti do
pěti, tři dny v týdnu budu mít čas sama na
sebe. Doteď jsem byla pět let na pracovní
mateřské a byla to někdy velká honička.
Jsem od přírody dříč a nejsem zvyklá okolí
ukazovat strach, obavy, únavu a podobně.
To jsem se naučila, když jsem jako hodně mladá modelka odjela do Paříže a dost
rychle se musela naučit starat sama o sebe.
Já v Paříži, rodiče v Havířově, jinou možnost jsem ani neměla. Nebyly mobily, volala jsem jim jednou týdně z budky. I když
mám milujícího a podporujícího manžela,
pořád jsem zvyklá táhnout a zvládat všechno sama. Mám to v sobě prostě zakódované, všechny výzvy přijímám se vztyčenou
hlavou. Možná to je o mém egu, o mé ješitnosti, nevím. Ale rozhodla jsem se ho
zkrotit a ke svému tělu i duši se chovat
ohleduplněji. Jsem zvědavá, jak mi tohle
odhodlání dlouho vydrží.
Myslíš, že vydrží?
s: A ptáš se proto, že mě znáš? To víš, že
můj démon nade mnou nakonec zvítězí
a já zase spolu s ním pojedu na plný plyn.
Ale už to, že jsem o zvolnění a zklidnění
aspoň začala přemýšlet a plánovat to, je
pro mě neuvěřitelný pokrok. Jenže víš,
musím k sobě být kritická. Vím, že mám
svůj věk a že přijde doba, kdy bude víc
ticho než práce, že už nebudu tolik žádaná. Teď je to pořád ještě hodně dobré,
práce mám pořád nad hlavu, tak prostě
makám.
Jitko, tebe momentálně asi nejvíc
v kondici udržuje tanec v rámci StarDance, že?
J: Účast v téhle soutěži beru jako velký dárek a odměnu. Nabídli mi ji někdy
2016|leden
29