už znám
oba břehy
Barbora
Pět let pracovala v renomovaném
českém deníku a za rozhovor s Václavem
Havlem získala v roce 2012 prestižní
Novinářskou cenu. To už ale vykročila
na druhý břeh mediální řeky, do PR. Jak
vypadají média z druhé strany a co jejímu
kroku říkají bývalí kolegové?
text Tereza Jandejsková foto Stefan Síba
Minksová
Nestýská se vám po novinařině?
Ráda na tu dobu vzpomínám. Práce v médiích
přináší spoustu zážitků, poznáváte stále nové
lidi, každý den vypadá úplně jinak. Ale to asi
zrovna vám nemusím vyprávět.
V roce 2012 jste vyhrála Novinářskou cenu
za rozhovor, který jste dělala v roce 2011
s Václavem Havlem. Jak na vás pan prezident zapůsobil?
V první řadě nás nepřivítal žádný státník, ale
člověk Václav Havel. Místo půl hodiny, kterou
jsme měli slíbenou, nám věnoval padesát minut, a to přestože lidé z jeho kanceláře už nervózně přešlapovali a ukazovali na hodinky.
Nad každou otázkou se zamýšlel a na rozdíl
od mnohých se nevyhýbal přímým odpovědím. Dokonce se tím bavil. Samotné setkání
s Václavem Havlem je zážitkem, na který se
nezapomíná.
Z novinářky jste šla na post manažerky
PR a tiskové mluvčí společnosti Cetelem.
Nepřestali se s vámi vaši bývalí kolegové
bavit?
Nemyslím, že by s tím měl konkrétně někdo
z nich problém. Odejít z médií na pozici tiskové mluvčí je celkem běžné. Je ale pravda, že
řada novinářů má řekněme až despekt k „té
druhé straně“. Často bývají zaujatí proti PR
agenturám. Já osobně jsem žádnou zášť nikdy
nepocítila. Podle mne navíc mohou obě strany
z té druhé těžit. Neznamená to ale, že by měl
novinář nekriticky převzít s prominutím každou blbost, kterou mu někdo naservíruje. To
určitě ne. Člověk z oboru public relations mu
ale může přiblížit odborné věci, trendy, kterých by si člověk z redakce nevšiml. Vlastně
je to o profesionalitě na obou stranách. A porozumění. Upřímně si myslím, že je dobré si
vyzkoušet práci na obou březích. Mě to nesmírně obohatilo.
Je to lepší v médiích, nebo v PR?
Zní to jako klišé, ale každé má své. Práce
v médiích je více o poznávání nových lidí, je to
větší dobrodružství. Na druhou stranu pracovat v deníku může být někdy hodně stresující.
Na napsání článku máte třeba jen pár hodin.
A potřebujete získat různá vyjádření. Uzávěrka
nepočká. Možnost, že byste článek nenapsala,
prakticky neexistuje. Myslím, že to si většina
lidí nedovede představit. Zhruba před měsícem jsem si objednávala zimní pneumatiky