Muzikoterapie listopad 2015 - Page 26

Některé muzikoterapeutické modely pracují s nástrojovou improvizací. Patří k nim např. Kreativní muzikoterapie a Volná improvizace.

Kreativní muzikoterapie využívá hudební improvizaci dvou terapeutů a klienta. Jeden terapeut po celou dobu setkání improvizuje na klavír „na základě interakce probíhající mezi všemi zúčastněnými… Druhý muzikoterapeut, tzv. koterapeut, je plně k dispozici klientovi. Snaží se jej podporovat v instrumentálních (hra na jednoduché perkusivní a rytmické nástroje apod.) i vokálních projevech a zajišťuje celkový komfort v rámci muzikoterapeutického sezení.“(3)

Audio nahrávka improvizace klavíru (terapeut - K. Zdechovská) a litofonu (klient - desetiletá dívka) pořízena v Centru Cesta (www.ccesta.cz) při hudebním sezení s cílem podpory sebevědomí dítěte skrze hudební improvizaci.

3) KANTOR, J., M. LIPSKÝ a J. WEBER a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, str. 220n

4) KANTOR, J., M. LIPSKÝ a J. WEBER a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, str. 233

Klavírní improvizace nerespektuje žádná hudební pravidla. Terapeut může hrou reagovat na pohyb klienta, na jeho vnitřní rytmus, na jeho hru. A obráceně svou improvizací udržuje klienta v aktivitě, inspiruje ho k pohybu, ke hře, ke zpěvu.

Volná improvizace je skupinová a má „blízko k Freudovu psychoanalytickému konceptu. Poněvadž má člověk vrozený sklon organizovat své jednání, mohou být jeho prožitky vyjádřeny rytmickou nebo melodickou strukturou… Hudební improvizace staví most mezi jeho světem fantazie a konkrétními hudebními zážitky, …“(4)

26