e) KONSTRUKTIVISTICKÉ
Způsob jak o věcech (událostech) uvažuji, vytváří (konstruuje) význam těch věcí či událostí a ovlivňuje moje jednání.
Př.: Vidím opilého člověka. Myslím si o něm třeba, že je to šťastlivec, který umí užívat života. Nebo si mohu myslet, že je to zlý člověk, který svým pitím ničí své blízké. Nebo si mohu myslet, že je to nešťastný člověk, kterému něco ublížilo.
V prvním případě mu mohu třeba závidět tuto schopnost, mohu se s ním začít přátelit, abych se také naučil si užívat. Ve druhém případě se na něj mohu zlobit, vyčítat mu, trestat ho. V posledním případě ho mohu litovat a nabízet mu pomoc. Nejen že pokaždé uvidím jiného člověka, i já sám budu při každé z těchto myšlenek jiný. V prvním případě mohu mít (kromě mnoha jiných pocitů) třeba pocit méněcennosti. Ve druhém mohu mít (kromě mnoha jiných pocitů) pocit morální převahy. Ve třetím mohu mít pocit (kromě mnoha jiných pocitů) pocit užitečnosti.
Záleží tedy na mém způsobu uvažování, zda vidím (v uvedeném příkladu) svět plný lidí, kterým závidím, svět plný zlých lidí, anebo svět, který mě potřebuje.
Systemické myšlení tedy nepředpokládá (jak se myslelo dříve), že existuje nějaký objektivní opilec a že je jedno, kdo toho opilce pozoruje a přemýšlí o něm – všichni uvidí stejného opilce, jejich subjektivní vidění je od něj zcela odděleno, nesouvisí s ním.
Pokud ale má můj způsob uvažování takový vliv, že žiju život závistivce, mravokárce nebo pomocníka, má i způsob myšlení opilce vliv na to, jaký život žije.
Z toho vychází předpoklad, že nikoli profesionál, ale JEDINEC SÁM JE ODBORNÍKEM NA SVŮJ ŽIVOT.
To vedlo v posledních cca dvaceti letech k POSUNU TERAPEUTICKÉ ROLE K NEEXPERTNOSTI. Znamená to, že
terapeut není expertem na život. Terapeut staví svou odbornost na tom, že je expertem na umožňování změny.
21