• NEGATIVNÍ ZPĚTNOU VAZBU (Zvětšení A vede ke zvýšení B, to vede ke zvýšení C a tato změna zpětně způsobí zmenšení A. Větší počet streptokoků způsobí větší zánět, ten způsobí vyšší horečku, vyšší horečka zabije více streptokoků, snížení počtu streptokoků vede k ústupu zánětu.)
• POZITIVNÍ ZPĚTNOU VAZBU (Zvětšení A vede ke zvětšení B, to zvýší C a tato změna vede ke zvětšení A. Čím více muž potlačuje svou animu, tím má větší potíže v partnerství a tím více se partnerce vyhýbá, tím mají větší potíže v partnerství, tím více muž potlačuje animu.)
Aby mělo vliv na B a proběhl celý kroužek, musí nějaké D umožnit B se měnit pod vlivem A.
Např. mozkové struktury, které spouštějí reakci na vetřelce typu streptokoků, musí vydat patřičné rozkazy ke spuštění zánětu. Nebo aby špatný kontakt s animou způsobil kruhem své vlastní zhoršení, musí být v řídícím nervstvu vůbec popud v partnerství žít.
Batolecím věkem nebo Alzheimerovou nemocí vyřazené řízení nedá začarovanému kruhu vzniknouti. Patří sem i ohled na mocenské poměry – některé prvky systému mají větší možnost ovlivnit ty další než naopak. Morový bacil nás přepere spíš než streptokok, silné dítě účinněji ochrání kamaráda než slabé, tyran může ovlivnit více než prezident, černoch v indiánské vesnici má zřejmě menší možnost ovlivnit pravidla života této vesnice méně než stejně starý zde narozený indián.
Organismickou dimenzi v systemickém myšlení zdůrazňuje např. genderový úhel pohledu (u nás např. Gjuričová).
Zda vznikne z negativní nebo pozitivní zpětné vazby circulus vitiosus – neboli kroužek zraňující, škodlivý (partnerství) – nebo circulus terapeuticus - kroužek hojivý (streptokok), to už záleží na dalších proměnných. Například na tom, v čem spatřujeme škodu a v čem užitek. Někdy je fajn, když je něčeho nakonec hodně – třeba přátelské atmosféry – někdy když je toho méně – třeba těch streptokoků v krku.
Také z toho vyplývá, že změna kteréhokoli prvku v kruhu povede ke změně všech dalších. Takže ovlivním-li zánětlivé procesy (například kortikoidními léky nebo stresem), ovlivním současně výši horečky a počet streptokoků. Využívá toho např. v 70. letech 20. století tzv. Milánský přístup a další strategické formy rodinné terapie (u nás např. Zika).
b) ORGANISMICKÉ (počítá s hierarchií prvků v systému)
19