členění“ (diferenciace figury a pozadí) a „zaměřenost akustické pozornosti“.
Obě sledované skupiny byly podrobeny vstupní a výstupní diagnostice metodou Brigitte Sindelarové uvedené v publikaci „Předcházíme poruchám učení“. Z výsledků vyplynula následující zjištění. Na začátku empirického šetření byly obě skupiny dětí vyvážené, co do pohlaví jednotlivých experimentálních osob i co do průměrného bodového zisku. Procentuální rozdíl mezi oběma skupinami činil pouhých 2,7 %. Při výstupní diagnostice již evidujeme významný rozdíl mezi oběma skupinami. Experimentální skupina dosáhla na konci zkoumaného období výsledku 82,4% úspěšnosti, kdežto kontrolní skupina 73,7% úspěšnosti. V procentuálním vyjádření se experimentální skupina zlepšila o 7,5 %, kontrolní skupina se zlepšila o 1,5 %. Při vzájemném porovnání obou skupin zjišťujeme, že experimentální skupina je na konci zkoumaného období o 8,7 % lepší, než skupina kontrolní. Tyto údaje nám znázorňuje graf 1.
graf 1
Nyní již však ke konkrétním dílčím funkcím sledovaným v rámci výzkumu. Ve všech sledovaných oblastech dosáhla experimentální skupina po půlročním přirozeném experimentu mnohem lepších výsledků než skupina kontrolní. U „verbálně akustické diferenciace“ činil rozdíl ve výkonu 10,5 %, v případě „verbálně akustického členění“ (diferenciace figury a pozadí) to bylo 21 % a u „zaměřenosti akustické pozornosti“ se rozdíl vyšplhal až na 27 % ve prospěch experimentální skupiny. Tyto údaje nám přehledně ukazuje graf 2, ze kterého docházíme k dalšímu závěru. A sice, že jednotlivé úkoly užité testovací metody byly pro děti z obou skupin shodně náročné na začátku i na konci zkoumaného období. Obě skupiny dosáhly nejvyššího výsledku v dílčí funkci „verbálně akustická diferenciace“. Nejnižšího procentuálního ohodnocení dosáhly obě skupiny v dílčí funkci „zaměřenost akustické pozornosti“, hodnocení „verbálně akustického členění“ (diferenciace figury a pozadí) se zařadilo do středního pásma mezi výše zmiňované sledované dílčí funkce.
graf 2
II III II 51