na blízku a v okamžicích samoty mi její tóny pohladily duši. Ta druhá, kterou jsem od vás dostal do Švýcarska mě provedla cestou až do Santiaga de Compostela, kde na Štědrý den v odpoledních hodinách zahrála poutnický hlahol . .. Dále Portugalsko, Madeira a celé jižní Španělsko. Ani v těch nejteplejších dnech mi neodepřela pár lahodných tónů, které mě povzbudily do další cesty. Kdekoliv jsem se osmělil zahrát pár tónů na veřejnosti, vzbudila její krása - pohledová i sluchová nebývalý zájem a údiv. Andorra, jižní Francie, Monako, Poslední melodie vykouzlenou mými rty zazněla na hoře Pilatus v nadmořské výšce více než 2100 m.n.m.“.
Koncovka potřebuje prostor. Nádherně zní v sakrálních prostorech chrámů a v přírodě, hlavně na horách. Naopak v panelákových bytech může její zvuk vadit. Intuitivní hraní zaujalo výborného slovenského muzikanta a výrobce fujar a hudebního pedagoga Dušana Holíka natolik, že nás pozval v roce 2013 na mezinárodní fujarový festival do Zvolenu, abychom tam učili hrát na koncovku po našem.
Projekt Návrat koncovky
Koncovka, přestože vypadá primitivně, umí motivovat k významným životním změnám. Zřejmě si díky ní člověk uvědomí, co vlastně potřebuje, co mu dělá dobře a co nechce. Potkal jsem jí v roce 2006 a díky Petrovi Bronišovi, kterému učarovala, jsem jednu získal z Moravy od pana Kašpaříka. Potom se začali dít věci. Seznámili jsme se se slovenským bardem a filosofem Žiarislavem a vyrobil jsem svojí první koncovku, kterou dokázal Petr k mému velkému údivu prodat. Nová majitelka během půl roku udělala radikální změny ve svém životě a přestěhovala se blíž k přírodě. Velké změny proběhly i u nás. Petr s Pavlou Skálovou začali realizovat pořady pro školky, školy a domovy důchodců, ve kterých umožnili účastníkům muzicírovat na přirozeně ladící nástroje. Společně jsme přivedli na svět projekt „Návrat koncovky“.
Přestože Petr s Pavlou působili v okolí Máchova jezera, projekt vznikl za podpory Prahy 12, která zafinancovala brožurku a na které jsme několik let navštěvovali školy a školky a hráli si s nejmenšími. Já jsem dělal za podpory mojí ženy Ivany zázemí v Praze - vyráběl jsem koncovky, pomáhal při organizaci a nechávali jsme je přespat. Bylo velmi zajímavé sledovat oba při práci. Petr uměl vždy vycítit, co je zapotřebí a citlivě vedl děti světem přirozené hudby. Pavla jakoby chytala informace z vesmíru – věděla přesně, co je zapotřebí říci a využívala i své znalosti a zkušenosti fyzioterapeuta.
II III II 45