pozornost věnovaná spirituálním potřebám člověka. Nejen klientům, ale i pracovníkům. Na ty jsou konkrétně v sociálně aktivizační službě pro rodiny s dětmi kladeny velké nároky. A jak se ukazuje, i hudební!
Komu pomáhá Centrum SASanka?
S naším sehraným týmem sociálních pracovníků, psycholožky a terapeutů pracujeme pod Oblastní charitou Jičín. Naše činnost se dělí mezi sociální službu (zájem klientů o spolupráci s námi je dobrovolný) a činnosti v rodinách konané v pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí. Tu rodině s dítětem, jehož situace je vyhodnocena jako ohrožující, nařizuje oddělení sociálně právní ochrany dětí. A co to v těch rodinách vlastně děláme? Jednoduše řečeno - učíme rodiče být rodiči. Aby si uvědomili svoji roli, zodpovědnost a to, že výchova a péče o dítě hraje v jejich životech velkou úlohu. Kterou jí ale často oni sami nepřikládají. Pomáháme jim pečovat o děti, když nevědí jak, starat se o domácnost, orientovat se ve vlastním finančním rozpočtu, hledat práci, odpovídající bydlení, rodiče doprovázíme na úřady nebo do škol, když si nejsou jisti při jednání a prostě řešíme hromadu potíží, které většina populace neřeší. Často ani netuší, že mezi námi žijí rodiny v nouzi a takových životních situacích, ve kterých potřebují pomoc instituce.
Naši terénní pracovníci poskytují poradenství a pomoc v ambulancích na pracovištích. Dojíždějí i do rodin z majority a romské menšiny. V obou skupinách ovlivňují limity rodičů kvalitu péče o děti, jejich výchovu, přístup ke školních povinnostem a jejich orientaci v sociálním systému. Na základě zkušenosti své, našich pracovníků i kolegů z jiných organizací po naší republice lze konstatovat, že v dnešních rodinách se čím dál častěji setkáváme s dětmi, které žijí v málo podnětném až nepodnětném prostředí. To znamená, že si rodiče s dětmi nehrají (často nevědí jak), hračky ani nebývají v rodinách k dispozici, chybí dětské knihy, nad kterými si s dětmi pečující osoby nepovídají, a postrádáme ze strany rodičů základní nastavování pravidel ve výchově. Děti a často i rodiče učíme pozdravit a poděkovat. Chovat se k sobě s úctou. Pracovníci vlastním vzorem učí rodiče jak trávit volný čas s dítětem a naslouchat jeho potřebám, kterým se rodiče učí rozumět. Kromě toho, že děti neznají domácí zvířátka a barvy, tak málo znají základní dětská pravidla potřebná pro život ve skupině dětí, těžko rozlišují role - dospělý a dítě a jeho práva a povinnosti. To je jedna část naší práce. V nabídce máme i ambulantní terapeutickou podporu. Velká část přicházejících klientů u nás hledá pomoc v řešení vztahových a komunikačních potíží v rámci rodiny. Vždy se však musí potíže týkat dítěte pro to, abychom rodinu mohli přijmout a uzavřít s ní dohodu o spolupráci.
Na základě poptávky po této odborné pomoci v našem i dalších regionech mohu konstatovat, že se významně zvýšila poptávka rodin po terapeutické a psychologické pomoci.
Rodiče přicházejí s vědomím, že mají starosti a neumí si sami poradit s řešením. Kdysi společensky negativně hodnocené pohledy na osoby docházející k odborníkům jsou pryč. Co to ale vypovídá o stavu naší společnosti? O situaci v rodinách? Procházíme krizí nebo obrodou? Rodiče dětí přicházejí v začátku vztahové krize, kterou můžeme zachytit, pomůžeme stabilizovat stav - popsat, kde jsou, jaká je jejich role, co k ní patří a hlavně, jak je v situaci jejich dítěti. Často rodiče, partneři přijdou v době, kdy je jejich vztah v hluboké krizi, jejich komunikace je omezena na minimum a jejich dítě je zmatené, nerozumí rodičům a jejich chování, dává si vinu za to, co se děje. Co můžeme konstatovat jen to, že rodiče se před založením rodiny málo vzájemně znají, těžko rozumnějí svým potřebám a ještě tíž potřebám partnera. Pro dospělé je náročné své potřeby vyjádřit. A kromě jejich jsou tu taky ještě potřeby dětí.
II III II 23