O AUTOROVI:
RNDr. PhDr. Evžen Kindler, CSc (nar. 1935)
Z universitních studií bylo pro něho v 50. letech minulého století z ideologických důvodů otevřeno pouze studium matematiky, které se pak profesionálně věnoval a zaměřil se zejména na programování výpočetní techniky a později na počítačové modelování komplexních společenských, biologických a výrobních systémů, které samy během své existence aplikují počítačové modely k anticipaci svého chování. Pracoval v průmyslovém výzkumu a na několika fakultách Karlovy university a po r. 1990 pomáhal při zakládání nově zřizované Ostravské university jakožto profesor aplikované matematiky; jako vizitující profesor pracoval po několika měsíčních údobích na universitách v italské Pise a americkém Morgantownu, jako pozvaný profesor na francouzských universitách v Clermont-Ferrandu a v Lorientu a jakožto hostující lektor na berlínské Humboldtově universitě. Zabývá se jednak tradičními rytmickými a melodickými systémy starobylých křesťanských liturgií (zejména římské, řecko-byzantské a arménské) a vzájemnými hudebními souvislostmi těchto a dalších liturgií (zejména melodickými analogiemi v liturgiích náležejících odlišným geografickým oblastem), a jednak problematikou a účelem liturgického zpěvu.
II III II 17
melodie, které se nejvíce uplatnily v 18. a 19. století.
Kdo se učil na klavír, zažil jich mnoho od Diabelliho skladbičky pro začátečníky po Chopinovy valčíky nebo Beethovenovo rondo „Zlost nad ztraceným grošem, a kdo doprovázel lidový zpěv na varhany, užil si jich dost od populárních mešních písní (O srdce Jesu, Bože před Tvou velebností) až po „Michnovky“. Zde už převzal vázaný rytmus vládu úplně, alespoň tam, kde lze vůbec o nějakém rytmu uvažovat – hudba nejen pevně zakotvila na opakovaných taktech, ale ty samy vytvářejí „supertakty“ složené z taktů – obvykle mocnin jejich dvojic (2, 2x2=4, 2x4=8, 2x8=16). Směrem k dnešní době se začíná volný rytmus uplatňovat, avšak v silném vztahu k opravdu moderní artificiální hudbě (Honegger, Messiaen, Martinů, Sklenička…), takže tento fenomén nechme těm, kdo se uplatňují v té hudbě dnešní epochy a často v něm uplatňuji zcela jiné principy než kdysi. Hudba ve volném rytmu ovšem proniká do (střední) Evropy v hudbě církevní, a to nejen katolické, ale i v liturgiích ostatních tradičních ritů, tedy v řeckobyzantském a arménském, občas i v syrském, maronitském a doufejme, že bude brzy ve světě oceněna hudba etiopská.
Těch informací snad už bylo dost, a tak si od nich oddychněme a časem si snad ukážeme, jak se uklidňující a při tom povznášející ráz hudby ve volném rytmu ukázal na vynikajících kompozicích vyjadřujících vrcholné dialogy těch nejvznešenějších biblických osob, jako je andělovo ujištění sv. Josefu o čistotě jeho snoubenky Panny Marie, Gabrielův pozdrav Panně Marii uvádějící Zvěstování a křesťanskými světci inspirovanou prosbu Duchu Svatému k příchodu. Tyto skladby mají snad nejvyšší výrazovou hodnotu zpěvu a svou existencí poučují o tom, jak vznešený a přitom uklidňující může být zpěv jako takový a jakou hloubku je zpívaným slovům schopen zpívaný text dávat. Obsah každé z právě zmíněných skladeb je však tak bohatý, že je vhodné každé z nich nechat jedno samostatné sdělení s odpovídajícím rozborem.