kazuistika
David utrpěl cévní mozkovou příhodu, jejíž následkem je obrna levé poloviny těla. Požádal mně o pomoc s cílem zpívat a pochopit svůj hlas. Později se naše práce ubrala směrem k sebepřijetí, k Davidově vytvoření si nového vztahu k jeho tělu a němu samotnému.
V jednom z našich setkání jsme prozkoumávali téma domov. Vyzvala jsem Davida o domově napsat krátký text. David napsal text o domově, který si přeje plně procítit a žít. Je to místo tepla, přijetí, péče a lásky. Domov byl metaforou pro jeho vnitřní svět.
Cítila jsem, že pro Davida bude důležité tento text a jeho náplň nechat zaznít skrze melodii písně, která nakonec v mém podání zazněla jako ukolébavka. Záměrem bylo poskytnout Davidovi zážitek péče o něj. Když jsem cítila, že naše vazba je po dlohodobé práci jistější, zazpívala jsem mu ji. Mohla jsem se tak Davida dotknout i přes jeho obranu. Byla jsem pro Davida v přenosu matkou – pečující, přijímající a někdy i nebezpečnou a nedosažitelnou.
Můj hlas se zde stal nositelem Davidova příběhu. David reagoval na témata, které potřeboval slyšet, potvrdit si je a cítit je skrze kvalitu hlasu, kterým jsem zpívala.
Můj hlas v sobě nesl tyto hlasové složky: hlasitost (zpívala jsem tiše), dyšnost, hlavový rejstřík, vyšší tónina a kolísání výšky. Tišší podání odráželo zranitelnost tématu textu a pozvalo Davida “dovnitř”, k sobě a k zážitku domova. Dyšnost v sobě nesla ukonejšení, empatii, citlivost a jemnost. Vyšší tón navodil pocit odlehčenosti a propojení se s vnitřním dítětem a kolísání výšky pocit silného prožitku a opět zranitelnosti.
Davidova píseň:
Domov je místo, kde na tobě záleží
Místo pro tebe
Jsi vítaný
Chtěný
Místo, kde se nemusíš strachovat
Je to stálé
Takže tomu můžeš důvěřovat
Místo, kde je o tebe postaráno
Kde můžeš být zranitelný
Čeká to na tebe
Čeká to na tebe
David napsal svůj příběh v první osobě: “domov je místo, kde na mně záleží…” Z terapeutického hlediska, abych příběh mohla zrcadlit Davidovi zpátky, a byl určený pro něho a mohl se ho plně dotknout, jsem první osobu v mé písni změnila na osobu druhou.
David mi později napsal zpětnou vazbu ohledně této intervence. Moje improvizovaná ukolébavka se ho hluboce dotkla a dlouhodobě na něj zapůsobila. Řekl, že jsem se učinila zranitelnou, přiblížila se k němu jako milující rodič a uklidnila ho. Zpětně mu přišlo, že jsem k němu našla cestu skrze jeho obrany.
V kontrastu s tímto konejšivým podáním si představte stejná slova zpívaná s použitím úplně jiných hlasovými složek.
Například větší hlasitost, tvrdý hlasový začátek, hrudní rejstřík, jiná artikulace slov, nižší výška by naprosto změnily kvalitu písně, její dopad na klienta a tudíž její terapeutickou hodnotu. V tomto podání by Davidova slova nezněla jako ukolébavka, ale spíš jako oslava.
Toto pojetí by bylo v jiné situaci také možné. Přineslo by však jiný výsledek. Já jako terapeut jsem se naladila na mého klienta a rozhodla se, kterým způsobem budu jeho slova interpretovat. Moje rozhodnutí záleželo na somatickém přenosu, naladění a našem terapeutickém vztahu.
Během naší práce jsme s Davidem pracovali s tématy a obrazy jeho samotného, které jsme pak tvořivě převáděli do formy písní. David zpíval a zároveň prožíval silné emoce spojené především se smutkem a ztrátou. Tento proces mu je pomohl integrovat a regulovat.
David napsal báseň, kterou chtěl ztělesnit a prožít v našem sezení. Jeho báseň byla oslavou jeho jedinečnosti a krásy, skutečnosti, které se mu těžko žily. Vytvořila jsem k tomuto textu melodii. Tuto píseň jsem pak doprovodila mým hlasem a akordeonem.
50